Přidána nová odměna, možnost položit dotaz na konkrétní psí chování a jeho možné příčiny. Nakonec se psy je to podobné jako s autististy, pomáháme lidem vnímat svět z jiné perspektivy :) Jen psi jsou u toho všeho většinou roztomilejší :)

Chtěla jsem nechat projekt doběhnout samospádem, částka se vybrala, kam se člověk podívá, tam je třeba pomáhat. Nejsem tak výlučný případ, abych si zasloužila někomu potřebnějšímu ubrat prostor a pomoc. Jenže včera dostala Leila diagnózu, nejspíše sarkom v hlavici kosti stehenní. Má nějaké ty měsíce života před sebou. Vzhledem k velikosti a špatné prognóze u rakoviny kostí – budeme tlumit bolest, pokusíme se zachovat co nejlepší pohodu a pak ji včas nechám odejít. 

Spíš než smutek cítím vděk a dojetí, že aspoň ona je jednou z mála zachráněných psů, kteří někde neumřou v bolestech nebo hlady a žízní na řetězu, na útěku, nebo zavření v kotci ve vlastních výkalech, protože se jich jejich vlastní majitel bojí. Děkuji i veterinářům, kteří dělají svou práci na jedničku.

Víc a víc mám problém s neuváženým množením psů, což je dnes bohužel často i chov s PP. Samozřejmě v takových chvílích člověk taky zpochybňuje smysl všeho, i když se snažíte dělat, co je ve vašich silách. Je to jako s Hydrou, jednu hlavu utnete a další dvě vyrostou. Přesto, existuje vůbec jiná možnost, než jít dál a dělat to, čemu věříte? 

Nakonec je mi líto, že kapacita prostorová, finanční a fyzická je tu vždy menší než kapacita sdrce. Možná je ale dobré to zvít z druhé strany a vnímat, že srdce nemá handicap :)

Nakonec se opravdu vybralo 100 %, i když jsem tomu do poslední chvíle a koruny nechtěla věřit. Nejsem zvyklá, že by se mi mohlo dařit. Moc děkuju všem přispěvatelům, ráda bych vám poslala kus toho pocitu naděje, který po letech beznaděje mám. 

Vím, že je možné vybírat dál, proto chci doplnit další informace o tom, co bude možné realizovat, když se vybere víc prostředků :) Kromě kvalifikace bych ráda absolvovala kurz o odchytu toulavých zvířat. Ten organizuje Veterinární fakulta v Brně a stojí momentálně 8000,- Kč. Ve frontě snů potom stojí i kurz rekondičních masáží pro psy v ceně 6500,- korun.

Seznam by mohl pokračovat, ale raději nebudu mířit tak vysoko. Na konci minulého týdne bylo u azylové fenky Leily vysloveno podezření na neurologický zdravotní problém, doufám, že mi nechtěla potvrdit důležitost vzdělávání na poli fyzioterapie. 

Moc a moc doufám, že díky spojení našich sil se dočká pomoci víc psů a jejich lidí taktéž. Doufám, že rok 2024 přinese nám všem víc naděje a pochopení, že vzájemná pomoc je klíčem k lepším zítřkům. A že život není krysí závod, ale zázrak, který se neopakuje.

Velké díky všem, kteří přispěli, nevěřila jsem, že by se cílová částka mohla vůbec vybrat. Teď chybí už jen krůček.
Vrací mi to naději v lidstvo a je to po mnoha dlouhých letech beznaděje velký impuls se nevzdat.

Nikdy jsem nedokázala dělat věci jen pro svoje blaho, dokonce si ani nemyslím, že na mojí osobě nějak moc sejde. Důležitý je pro mě pocit, že můžu něco udělat pro druhé. A vidět, že i další vidí smysl v mém záměru, to mi zase vrací naději, že jsem se nezbláznila :)

Vlastně nevím, co říct, protože slova nedokážou vyjádřit můj vděk. Doufám, že nezklamu.

Trvalo mi týden, než jsem strávila Silvestr, a to nejen proto, že je to můj asi nejméně oblíbený den v roce, ale i proto, že jsem nečekaně musela jet pro Leilu – její adopce neklapla.

Leila je středoasiat bez PP odkudsi z východu, její minulost je komplikovaná a do ČR se dostala díky štěstí v neštěstí. Vcelku zvrtaná akce nejmenované organizace nakonec pro Leilu znamenala šanci na normální psí život. Pořád si pamatuju, jak se mi první večer vetřela do klína, kde usnula. Neuměla nic, jen se se svými 60 kg rozbíhat kamkoliv, kde bylo něco zajímavého. Díky své inteligenci a oddanosti se rychle naučila chodit na vodítku a takové ty základní věci, jaké pastevec v našich končinách potřebuje k životu.

Leila je hodně silná, vyrovnaná a dominantní fena. Na začátku, když se otrkala, vyšla v plné kráse najevo zdrojová agrese. I proto jsem odmítla několik zájemců o její adopci, případně se vyřadili sami tím, že se jim nechtělo jet tak daleko koukat na psa, který není plyšový. Po roce a půl se zdálo, že podmínky hrají ve prospěch všech zúčastněných a adopce přeci jen vyjde. No, nevyšla. Respektuji rozhodnutí adoptivního majitele, je dobře, že se vrátila po 6 týdnech a ne 6 měsících a náprava škod je tak vcelku rychlá. 

Pastevec zůstává pastevcem a klade na majitele určité nároky, co se týče schopností. Majitel by se nikdy neměl bát vlastního psa. Majitel také musí dokázat nastavit hranice – pes je potřebuje a pastevci o to více. Bez nich jsou nešťastní, zmatení a v kombinaci se strachem majitele může být pes vyprovokován k agresivnější reakci. Vždy bude někdo velet, když se toho neujme člověk, ujme se toho pes. 
Je to zvláštní paradox, protože spokojený a vyrovnaný pastevec by za vás položil svůj život. A tím se dostávám k tomu, jak moc si jsme my autisté a pastevci podobní. S respektem, konzistentností a čitelností nejdál dojdeš :)


Vaše pomoc pomůže mně, abych mohla pomáhat psům jako Leila. Pořád doufám, že naše lidsko-psí příběhy pomůžou i lidem a kruh se tak uzavře. Je třeba vnést do oběhu více laskavosti!

Stejně jako jsou lidé různí, jsou různí i psi. Různá plemena vyžadují různý přístup. Moc doufám, že pochopení různosti ve společnosti postupně roste.
Včera mi jedna dobrá duše ukázala v postarším výkladovém slovníku heslo „autismus“. Ačkoliv nejde o temný středověk, slovník byl vydán v roce 1980, píše se tu, že podstatou autismu je chorobný odklon od reality. Nevím, co je více chorobně odkloněno od reality, než taková definice autismu.
Kdybych měla autismus vystihnout, řekla bych o něm spíše opak. Je to neschopnost odklonu od reality, se kterou jsem skrze svoje hypercitlivé smysly neustále ve spojení.

Jestli něco na autismu opravdu obdivuju, tak je to schopnost vnitřního ticha, když se nic neděje. Myslím, že je to jeden z důvodů, proč se alespoň části autistů dobře pracuje se zvířaty – v podstatě jejich motivace fungují hodně podobně a tou nejvyšší metou je  klidový stav. Nic nechybí, nic nepřebývá.

V takovém stavu není důvod ubíhat myšlenkami tam a zpět, v takovém momentu mysl automaticky vypne a organismus se uvolní. Z takového pohledu je taky zvláštní, kolik lidí přisuzuje zvířatům (a autistům) manipulativní chování. Manipulace ve své podstatě znamená práci navíc, myšlení navíc a narušování si toho nejcennějšího, klidových stavů.

Víc a víc si uvědomuju, že většinu času vlastně nemyslím, ale prostě jsem, reaguju na to, co se právě děje. Lidi vnímám hlavně podle toho, jak moc jsou konzistentní, uvolnění a srozumitelní. Když přestanou být konzistetní ve svém chování, přestou být důvěryhodní. I když mávají pamlsky nad hlavou. Vidím přesně tohle i v pasteveckých psech, po věky formovaných k úspoře energie, ke kombinaci nezávislosti a oddanosti člověku. Pracovat s nimi je vlastně jako poznávat sebe.

Je třeba respektovat, že pracovní flow u nich běží jen v krátkých časových úsecích, je třeba respektovat jejich rozhodnutí, aby dali důvěru a přátelství. Jakkoliv jsou tito psi podřízení člověku, přílišnému tlaku se snaží vyhnout a pokud na ně někdo tlačí opakovaně, začnou se vyhýbat komunikaci. A tlak není jen fyzická síla, tlak je třeba emoční nátlak, nucení psa do projevování nebo přijímání pozornosti.

Asi že jsme my autisté i pastevečtí psi nadrátování slyšet trávu růst a vnímat sebemenší změny, musí naše nervové soustavy co nejvíce šetřit energií. I když se to nezdá, dokážeme být přáteli na život a na smrt. 

Chci moc poděkovat všem za podporu. Napadlo mě, že ne každý rozumí tomu, co autismus obnáší a někdy je setkání s autismem opravdu tak nějak střet světů :)
Mnoho se toho ztrácí v překladu a vznikají zbytečná a často i bolestná nedorozumění.

Rozhodla jsem jsem se proto přidat novou odměnu, a to právě možnost položit 3 otázky týkající se autismu a toho, jak autisté vidí svět. Nechci samozřejmě mluvit za všechny lidi s poruchou autistického spektra, přesto jsou věci, které máme tak nějak společné. 

Zdravíme se smečkou ze zasněženého jihu Čech :)