Úvodem...
Chtěla bych touto cestou upozornit na nelehkou situaci rodiny, která je mi blízká, a požádat pro ně o pomoc, kterou nyní opravdu potřebují. Bez varování přišli o tatínka Honzu Lacmana (45 let).
Osud nepochopitelně zasáhl a nechal zemřít člověka, který měl ještě velký kus života před sebou.
Honza odjel na několik dní daleko za prací a k rodině se zpátky už nevrátil.
V polovině pracovního pobytu, v noci na středu 19. 3. 2025, zemřel náhle ve spánku, aniž by byl nějak nemocný nebo měl jiný zdravotní problém. Spolupracovník ho ráno již nedokázal vzbudit.
Honza Lacman odešel bez rozloučení a nechal tu syna Honzíka (6 let), dceru Vendulku (10 let) a snoubenku Petru, se kterou plánovali letos v červnu svatbu.
Realita před ... a po..
Honza byl nekonfliktní člověk s dobrým srdcem. I když byl často pracovně mimo domov, byl skvělým tátou. Pro Vendulku a Honzíka vymýšlel různé hry a rád s nimi trávil čas. Chvíle strávené s rodinou byly pro Honzu nade vše.
S maminkou svých dětí Petrou žili v Reksyni ve skromné domácnosti, o kterou Petra celodenně pečovala. Byli spolu 12 let a za tu dobu Honza postupně sám předělával dům, ve kterém rodina žila pospolu. Společně svým dětem vytvořili klidný a láskyplný domov.
Honza pracoval jako obsluha vrtné soupravy, často jezdil daleko a vracel se pozdě večer. Doma ve volných dnech pracoval na úpravách domu. Petra zajišťovala fungující chod domácnosti, vše kolem domu a dětí.
Letos v červnu se měli brát, přípravy již byly v běhu, obřad měl proběhnout v Miličíně před radnicí.
Místo svatby pohřeb… Místo toho, abychom gratulovali k uzavření manželství, jsme Honzu v slzách vyprovázeli na jeho poslední cestě. Pohřeb měl v místním kostele.
Petra zůstala bez varování na všechno sama. Nezaměstnaná, bez nároku na vdovský důchod, v domě, který není v jejím vlastnictví, a na kterém ještě bude spousta práce. Život se jí obrátil ze dne na den naruby a pohledu do budoucna se dost obává – jak to sama všechno zvládne?
Rekonstrukce domu již roky pohlcovala veškeré peníze, které dokázali s Honzou našetřit. Dům je situován ve vísce s jen pár budovami, téměř na samotě, mimo okolní dění. Nejezdí tam autobus a podél rušné státní silnice, kterou se dá dostat do civilizace, nejsou chodníky… Děti se tedy nemají jak samy dostat do školy a školky.
Starosti Petře dělá byt, který si s Honzou pořídili na hypotéku a je zatím jen z poloviny splacen. Hypotéku neměli pojištěnou proti úmrtí, a tak ji Petra bude muset doplatit. Má v plánu se tam s dětmi přestěhovat, protože byt je v Miličíně, kam děti chodí do školy a školky. Do budoucna je to nejrozumnější řešení, aby si Petra mohla najít práci a děti na ní nebyly úplně závislé.
Byt ale potřebuje rekonstrukci, kterou již kdysi začal Honza. Aktuálně je byt prázdný a neobyvatelný (bez podlah, elektřiny, koupelny, kuchyně a bez zdroje tepla…), ale na uvedení do použitelného stavu se již začalo pracovat – přátelé z okolí a Honzovi kamarádi přikládají ruce k dílu, aby nezištně pomohli. Stavební materiál a vybavení bytu ale spolkne všechny úspory, které Petře nyní zbyly, a určitě to nebude zdaleka stačit. Výhledově je její finanční situace velmi zoufalá.
Petra začala okamžitě hledat práci, která nebude daleko od Miličína, s pracovní dobou vhodnou pro matku samoživitelku. Jakékoli info o volném místě předem vítá a děkuje.
