První láska našeho společného života
V červnu roku 2018 se nám narodila naše milovaná dcerka Emmička. Byl to den, na který jsme všichni čekali a na který jsme se moc těšili. V den porodu už byla velká nervozita, ale protože všechna vyšetření dopadla dobře, bylo to spíše radostné očekávání.
Už jen její příchod na svět byl ale velký boj.
Se stupňující se nervozitou přišla první nepříjemná zpráva – při porodu došlo ke komplikaci a Emmička se zasekla v porodních cestách s omotanou pupeční šňůrou kolem krku. Přesto jsme všichni stále věřili, že vše nakonec dobře dopadne. Po asi krátké době (nám to ale přišlo jako celá věčnost) přivedla doktorka Emmičku na svět. Chvíli trvalo, než jsme za stěnou sestřiček uslyšeli první hlásek naší holčičky.
Po porodu však přišlo další šokující zjištění – Emmička nehýbala levou ručičkou. Došlo k jejímu ochrnutí a ručička hadrovitě visela podél těla.
Sestřičky nás hned uklidňovaly, že se jedná jen o otlačení nervů a že se za nějaký čas vše samo zlepší. Slova – inervace se dostaví, chce to čas, to rozcvičíte – nám dodnes znějí v uších.
Nám v tu chvíli nezbývalo nic jiného než věřit a doufat.
Cesta k uzdravení
Hned po dvou týdnech od narození Emmičky jsme začali intenzivně cvičit Vojtovu metodu 4–5× denně.
Mnoho rehabilitací na zesílení a podporu držení ručičky.
Stimulace nervů za pomoci elektroléčby.
Předoperační vyšetření CT v nemocnici na Vinohradech, kde se s doporučením lékaře operace díky neustálým pokrokům v prvním roce života nakonec zrušila, aby se nezhoršil zlepšující se stav ručičky.
Rehabilitace a cvičení formou ergoterapie, hipoterapie, pobyt v lázních Klimkovice aj.
Hledali jsme další specializovaná pracoviště v České republice na rehabilitace, elektroléčbu, ergoterapii a lázeňskou péči a snažili se pro Emmičku udělat maximum. Přes všechno úsilí se ale časem pokroky zpomalily a nakonec se zastavily.
