Ahoj,
jmenuji se Eliška a povím Vám příběh své kamarádky Anety, přítele Jakuba a jejich kloučka Maxíka. Anet s Kubou jsou pro mě pár, který se prostě hledali. Z jejich lásky se jim narodil naprosto zdravý klouček Kevin a o pár let déle se těšili z těhotenství s Maxíkem. Těhotenství probíhalo v pořádku a nebyl důvod k obavám. Avšak při pravidelné prohlídce v 36. týdnu těhotenství, doktor zjistil komplikace a to nulové průtoky placentou. Anet byla odeslána rychle do Příbramské porodnice, kde následoval okamžitý císařský řez. Maxík se narodil a nedýchal a musel být resuscitován. Jelikož nikdo nevěděl, jak dlouho byl bez kyslíku, byl okamžitě transportován do Prahy. Anet zůstala sama bez Maxíka a bez jakýchkoliv informací.
Maxík v Praze musel podstoupit řízenou hypotermii (cílené chlazení na teplotu 33 až 34 °C po dobu 72 hodin, které zabraňuje pokračování nastartovaného sebedestrukčního procesu mozku). Maxíkovi selhávali ledviny a játra. Těžce dýchal neboť mu selhávali i plíce. Po všech těch lécích u něho nastal syndrom odnětí (závislost na opiátech). Anet svého kloučka mohla vidět až po dlouhých čtyřech dnech a nemohla si ho ani pochovat. Maxík odmítal jídlo a proto mu byla zavedena sonda do žaludku. Komplikace přetrvávali a lékaři stále nevěděli co se děje.
Až po dlouhých pěti týdnech zjistili, že Maxík se narodil se vzácnou vrozenou srdeční vadou, která silně ohrožovala jeho život. Okamžitě byl operován, operace trvala 5 hodin a dopadla dobře. Jeho vůle žít byla opravdu obrovská a překvapila i samotné lékaře. I když srdce bylo zachráněno, tělíčko dostalo tak zabrat, že nastaly další komplikace. Rozvinul se u něho Hydrocefalus (zmnožením mozkomíšního moku) a z toho důvodu mu byl zaveden shunt (zavedení katétru – hadičky, která odvádí přebytečný mozkomíšní mok z mozku do břišní dutiny). Vyčerpané tělíčko shunt nepřijalo a dvakrát dostal infekci, která vyžadovala dlouhou hospitalizaci. Maxík strávil dalších 52 dní v nemocnici. Nakonec se stal malý zázrak a to jak pro nás pro všechny, tak i pro lékaře a to, že Maxík shunt již nepotřeboval a odpadl tak velký stres pro všechny.
Následovaly rehabilitace – cvičení Vojtovy metody, neustálé kontroly na neurochirurgii, kardiologii, neurologii. Výsledky vypadaly optimisticky. Bohužel po osmi měsících nastalo zhoršení stavu – cysta na mozku, která zasahuje do očního centra. Maxíkovi hrozí zpětné zavedení shuntu, komplikace ze zrakem.
Následkem všeho je Maxík velmi opožděný ve vývoji – má celkově ochablé svalstvo, neprospívá, špatně spí i přijímá potravu. Teď ve 13 měsících odpovídá cca 6 měsíčnímu dítěti.
Péče o něj je náročná a psychicky i fyzicky vyčerpávající.
