14. 5. 2026 0:49
(English text below)
Děkujeme ze srdce vám všem, kdo jste nám pomohli. Děkujeme ze srdce všem kdo při nás stáli. Dojalo nás, že pomohli známí i neznámí, blízcí i dalecí…
Naše milovaná Evička zemřela v sobotu, obklopená rodinou a přáteli. Je to pro nás velká ztráta a zároveň i vítězství. Lékaři dávali Evičce při diagnóze několik týdnů, maximálně tři měsíce. Díky TTF jsme získali téměř dva roky. Každá sekunda pro nás měla neuvěřitelnou hodnotu, možnosti být spolu, usmířit se, radovat se, plánovat, věřit v uzdravení, modlit se, plakat, smát se, rozloučit se. Připadáme si jako vítězové, protože jsme byli svědky zázraku, který nepřinesla magie ale moderní medicína.
Evičku jsme všichni milovali a to spojilo dohromady lidi, kteří by se možná jinak nikdy nepotkali.
Kdyby tento text psala Evička, měl by formu básně, která by oslavila každého z nás jednotlivě.
Nyní oslavujeme my Evičku a její život s námi. Vnímáme to dobré, co jsme společně zažili a co jsme si řekli.
Evičku nám vzala nemoc a my se ptáme proč. Tato otázka zůstane bez odpovědi. Bůh není tou odpovědí na otázku.
Bůh není fousatý chlapík, který by seděl na dispečinku a mačkal tlačítka. Někomu by poslal výhru v loterii a někomu onemocnění.
Odpovědí na naši otázku je život sám. Život který Evička milovala. A také milovala každého z nás.
Eviččiným životem jsou její dcery Terezka a Verunka, kterým zanechává svůj odkaz. Její lásku, starost, péči a humor.
Jak řekl Thomas Rau:
“Jsme duchovní bytosti na lidské cestě a ne lidské bytosti na duchovní cestě. Jsme zde jenom na návštěvě.”
We thank you from the bottom of our hearts to all of you who helped us. We thank you from the bottom of our hearts to all of you who stood by us. We were touched that acquaintances and strangers, close and far, helped…
Our beloved Evička died on Saturday, surrounded by family and friends. It is a great loss and a victory for us at the same time. The doctors gave Evička several weeks when she was diagnosed, three months at most. Thanks to TTF, we gained almost two years. Every second was incredibly valuable to us, the opportunity to be together, to reconcile, to rejoice, to plan, to believe in recovery, to pray, to cry, to laugh, to say goodbye. We feel like winners because we witnessed a miracle that was not brought about by magic but by modern medicine.
We all loved Evička and that brought together people who might never have met otherwise.
If Evička had written this text, it would have taken the form of a poem that would celebrate each of us individually.
Now we celebrate Evička and her life with us. We perceive the good that we experienced together and what we said to each other.
Evička was taken from us by illness and we ask why. This question will remain unanswered. God is not the answer to the question.
God is not a bearded guy who would sit in a control room and press buttons. He would send someone a lottery win and someone an illness.
The answer to our question is life itself. The life that Evička loved. And she also loved each of us.
Evička's life is her daughters Terezka and Verunka, to whom she leaves her legacy. Her love, concern, care and humor.
As Thomas Rau said:
“We are spiritual beings on a human journey and not human beings on a spiritual journey. We are just here for a visit.”
