Podpořte otevření prvního autism-friendly Tiny house v ČR

Zdravím všechny, kdo otevřel tento příběh, Jmenuji se Michaela a jsem kinezioterapeut a maminka holčičky s Aspergerovým syndromem.

Tenhle příběh mi vyprávěla Adéla.

A čím déle jsem ji poslouchala, tím víc jsem cítila, že by neměl zůstat jen mezi námi.
Adéla je žena, pro kterou autismus není jen slovo nebo téma, o kterém se mluví. Je to její každodenní realita, její způsob vnímání světa, její život.
Žije s Aspergerovým syndromem a zároveň vychovává tři děti – z toho dva syny, pro které je svět kolem nás často příliš hlučný, příliš rychlý, příliš nepředvídatelný a někdy až nesnesitelně náročný.
A možná právě proto mě její příběh zasáhl tak hluboko. Protože i já jsem máma dítěte s Aspergerovým syndromem. A velmi dobře vím, jak jinak se někdy tenhle svět prožívá.

Dovolená, která často není odpočinkem

Pro rodiny s dětmi na spektru totiž dovolená často neznamená klid, radost a načerpání sil. Mnohem častěji je to jen přesun stresu z domova do nového, neznámého prostředí.
Když mi Adéla popisovala své zkušenosti, nebyla to pro mě jen slova. Byla to realita, kterou sama znám.
Neustálé přemýšlení nad tím, jestli někoho nerušíte. Omlouvání se za projevy, které dítě nedokáže ovlivnit. Pohledy okolí, které nerozumí.
Senzorické přetížení ze světel, zvuků, vůní nebo materiálů. A ten tichý, ale velmi bolestivý pocit, že nikam vlastně nepatříte.
Právě z téhle zkušenosti se začala rodit myšlenka něco změnit.

Kdo za tím vším stojí?

Autistka, máma, žena, která nevydrží jen sedět na gauči a nadávat na systém, ale bere věci do vlastních rukou. A tvůrkyně osvětového profilu na sociálních sítích. 

Facebook

Instagram

,,Moje komunita mi dala odvahu věřit si, že to zvládnu. Dali mi obrovskou podporu a vizi. Tento projekt vzniká právě díky nim, mým úžasným sledujícím, rodinám s autistickými dětmi." 

,,Přeji si, aby se díky tomuto projektu mohli rodiny NADECHNOUT a to ne jen u nás. Mým dalším cílem je, každý měsíc darovat 10% ze zisku nadaci, která vytvoří program pro pečující maminky. Aby se mohly NADECHNOUT. Zajít si na masáž, s partnerem do kina nebo jen tak s kamarádkou na kávu."

NÁDECH

Adéla se rozhodla vytvořit místo, které bude jiné. Místo, které nebude nutit přizpůsobovat se – ale naopak bude přizpůsobené těm, kteří ho potřebují.

Tak vzniká projekt NÁDECH.
Nádech pro děti, které jsou často přetížené světem kolem. Nádech pro rodiče, kteří nesou každodenní zátěž, kterou okolí často nevidí. Nádech pro rodiny, které si chtějí konečně odpočinout bez strachu, bez napětí a bez pocitu, že někam nepatří.

Jak bude NÁDECH vypadat

Na Vysočině, kousek od Žďáru nad Sázavou, na zahradě, která už teď dýchá klidem, vznikne místo, které si můžete představit jako větší tiny house zasazený do přírody.
Nebude to jen ubytování. Bude to prostor, kde se zpomalí čas a kde bude bezpečné být sám sebou.
Uvnitř vznikne zázemí pro rodinu až o pěti členech s možností přistýlky. Ale tím nejdůležitějším bude senzorická místnost, pečlivě navržená tak, aby dětem pomáhala se zklidněním, regulací i bezpečným prožíváním.
Venku pak prostor pro přirozený pohyb i odpočinek –senzorický chodníček, klidná zákoutí i místo pro obyčejné sdílení u ohně.
Hned pod pozemkem se nachází soukromý rybník, kde si rodiny mohou ulovit rybu a samy ji připravit. Jednoduché chvíle, které ale pro tyto rodiny znamenají mnohem víc, než se může na první pohled zdát.

V čem se naše ubytování liší? 

NÁDECH nebude jen ubytováni. Bude to prostor navržený s ohledem na specifické potřeby:

• Akustický komfort
• Senzorické bezpečnost
• Absolutní bezpečí
• Pochopení
• Vyžití pro děti i rodiče

Promyšlené do posledního detailu
Tohle místo nevzniká náhodně. Vzniká z reálného života.
Z každodenní zkušenosti mámy, která ví, jaké to je hledat bezpečí ve světě, který na to často není připravený.
Každý detail má svůj význam. Každý prvek je navržený tak, aby snižoval stres, podporoval orientaci a vytvářel pocit jistoty.
Součástí budou vizuální pomůcky, piktogramy i strukturované prostředí, které dětem pomáhá lépe chápat situace kolem sebe.
A něco, co považuji za opravdu výjimečné – rodiny dostanou ještě před příjezdem mapu a podklady, díky kterým se dítě může s místem seznámit dopředu.
Místo tak nebude cizí a nepředvídatelné. Naopak – bude známé. A právě pocit předvídatelnosti je pro děti na spektru naprosto zásadní.

Proč tomuto projektu věřím

Tenhle projekt nepodporuji jen jako kamarádka.
Podporuji ho jako máma. A zároveň jako kinezioterapeut.
Ve své profesi pracuji s tělem, vnímáním a nervovým systémem. Vím, jak zásadní roli hraje prostředí v tom, jak se dítě cítí, jak reaguje a jak zvládá běžné situace.
Pro děti s autismem je klíčové prostředí, které není zahlcující, ale naopak podporující. Prostředí, které je předvídatelné, strukturované a senzoricky citlivě nastavené.

A právě takový je NÁDECH.
Z odborného pohledu je tento projekt výjimečný v tom, že nejde jen o „hezké místo k ubytování“, ale o prostor, který má skutečný terapeutický přesah.
Každý prvek – od senzorické místnosti, přes vizuální podporu až po práci s předvídatelností – pomáhá dětem snižovat stres, lépe se adaptovat a cítit se bezpečněji.
A z osobního pohledu vím jediné: takové místo bych si sama mnohokrát přála.

Postupně mi ale začala vyprávět ještě o něčem dalším. O něčem, co tenhle projekt přesahuje.
Říkala mi, kolik maminek, které pečují o děti s autismem, si doma vytváří vlastní pomůcky, materiály, kartičky, systémy…Ne proto, že by chtěly podnikat. Ale proto, že musí. Protože nic takového často neexistuje – a jejich děti to potřebují.
A právě péče o dítě jim často nedovolí vrátit se do běžné práce. Tohle je mnohdy jediná forma „práce“, kterou zvládnou – po večerech, mezi terapiemi, mezi každodenní péčí.
Adéla chce, aby NÁDECH nebyl jen místem pro odpočinek.

Chce, aby byl i prostorem, kde tyto ženy dostanou příležitost. Kde jejich pomůcky, jejich nápady a jejich zkušenosti nezůstanou jen doma v šuplíku.
Chce jejich materiály nabízet přímo na místě. Dát jim prostor, hodnotu a možnost, aby se jejich práce dostala k dalším rodinám, kterým může reálně pomoct.
Protože kdo jiný rozumí potřebám těchto dětí lépe než jejich vlastní mámy?
A právě v ten moment mi došlo, že NÁDECH není jen o jednom místě. Je to o propojení. O podpoře. O tom, že v tom nikdo nemusí být sám.

Aby mohl NÁDECH skutečně vzniknout, je potřeba vybrat 3 000 000 Kč.
Tyto prostředky budou využity na:

• stavbu a dokončení tiny house
• vytvoření plnohodnotné senzorické místnosti
• vybavení interiéru i venkovního prostoru
• terapeutické a vzdělávací pomůcky
• úpravu zahrady tak, aby byla bezpečná, klidná a funkční

Každá koruna pomáhá přiblížit vznik místa, které tady opravdu chybí.

Pomozte vytvořit místo, kde se bude dobře dýchat. Tomuhle projektu věřím celým srdcem. Protože nejde jen o ubytování. Jde o úlevu, kterou si mnoho rodin nikdy nezažilo. O pochopení. O prostor, kde se nikdo nemusí omlouvat za to, kým je. A zároveň, z pohledu mé profese kinezioterapeuta, v tom vidím ještě mnohem víc než jen odpočinek. Vidím v tom místo, kde si rodiče mohou v bezpečném a klidném prostředí vyzkoušet různé pomůcky, materiály a hračky, které mohou jejich dítě skutečně podpořit v jeho vývoji. Bez tlaku. Bez spěchu. Bez nejistoty, jestli „vybírají správně“. Možnost zažít, jak dítě na konkrétní podněty reaguje, co mu pomáhá, co ho zklidňuje, co ho rozvíjí – to je něco, co má obrovskou hodnotu a v běžném prostředí často chybí. Stejně tak vnímám jako nesmírně důležitý samotný prostor v přírodě. Příroda totiž není jen kulisa. Je to přirozený terapeutický nástroj. Pomáhá zklidnit nervový systém, snižovat přetížení, podporuje přirozený pohyb, vnímání i propojení se sebou samým.

A právě pro děti s autismem – i jejich rodiče, může být takové prostředí naprosto zásadní. Pokud vás tento příběh oslovil, budu moc vděčná za jakoukoliv podporu – finanční, sdílení nebo jen to, že o něm řeknete dál. Možná právě díky vám vznikne místo, kde si někdo poprvé po dlouhé době opravdu oddechne.

Michaela Grancová

,,Možná se ptáte, proč chci realizovat projekt na který nemám finance?

Můj původní plán byl obyčejný Tiny house. Ale když jsem se o tom zmínila na sociálních sítích, přišla mi nádherná vlna podpory ,,kam jinam na dovolenou než k vám". A mně došlo, že těm rodinám už teď dáváme pocit bezpečí a nádechu. A tak jsem chtěla, vytvořit něco přímo pro ně. Tu přidanou hodnotu. 
A tím se samozřejmě zvýšila cena nákladů. 

A teď budu hodně upřímná. Ano, mohla jsem jít do banky.. ALE! Pokud chci, aby byla dovolená u nás dostupná pro co nejvíce rodin, musí tomu odpovídat cena a když budu mít obrovskou splátku, budu muset cenu zvednout, aby se všechny náklady zaplatily. 

A tak jsem si musela přiznat, že pokud chci pomáhat lidem, tak si teď o pomoc musím říct já. Bez Vás to prostě nezvládnu.

Z celého srdce děkuji všem kdo se na tomto projektu podílí" 

Adéla Němec Jílková