Rád bych Vám představil Báru Hlouškovou, naši bývalou kolegyňku. Bylo jí 21 let. Měla v poslední době dost hektický život. A pak přišla k nám do firmy. Věřila, že se konečně srovná život, konečně se usadí. Měla se stěhovat s přítelem do nového bytu, chtěla opustit zaměstnání, kde pracovala jako servírka a viděla v naší záslužné práci svou budoucnost. Líbila se jí pomoc lidí a jistota, kterou jí naše práce poskytovala. Měla přesně naplánovaný kariérní postup do konce roku. Pomoc lidem znala z domova, kde pomáhala své mamince s péčí a výchovou své mladší sestřičky Verči, která je fyzicky a mentálně postižená. Maminka žije sama se svou mladší dcerou, je odkázána na sociální dávky, nemá možnost si najít práci, protože péče o svou dceru je úvazek 24 hodin / 7 dní v týdnu. Bohužel jednoho dne z nenadání Bára zemřela. Zanechala po sobě hlubokou propast v srdcích jak své maminky, tak své mladší sestřičky, tak samozřejmě i nás, kolegů. Bára byla vždy optimistická a plná života. Hodně všem chybí.
