Johana Pascale Veličková je od dětství na vozíčku a nemá rodiče. Měla za sebou hodně těžký život, vychovala jí babička a děda, jezdila do lázní a děda jí byl velkou oporou. Děda loni zemřel a jí se zhroutil svět, protože je nyní na vše sama a aby toho nebylo málo, tak je ještě autistka. Žije si svůj vlastní sen a už vydala dvě knihy pod jménem Rika Pascale, žije psaním a kreslením, kreslí ústy. Má postižené ruce i nohy, které potřebují pravidelný pohyb pro který měla motomed, ale ten se po devatenácti letech pokazil a proto žádá o nový, aby se udržela v pohybu a tělo netuhlo.
