Miloš našel domov. Teď potřebuje pomoc jeho nová smečka

Když jsem se rozhodla adoptovat Miloše, mladého křížence z Bosny, vůbec mě nenapadlo, že o pár týdnů později budu zakládat sbírku na Doniu.

Mám chovatelskou stanici Dandie dinmont teriérů a psi jsou velkou součástí mého života. Ti moji mají milující domov a nic jim nechybí. A tak jsem si řekla, že bych mohla změnit život alespoň jednomu psovi, který takové štěstí neměl.

Tím psem byl Miloš, tehdy ještě Milenko.

Přijel k nám z Bosny 23. července 2026 a od prvních dnů bylo jasné, že sem patří. Zapadl mezi moje Dandie, našel si mezi nimi kamarády a z bosenského voříška se stal prostě náš Miloš.

Krátce po příjezdu Miloše začali mít někteří psi zažívací problémy. Zpočátku jsme samozřejmě netušili, co se děje. Když se ale problémy objevily u dalších, následovaly návštěvy veterináře, vyšetření, laboratorní testy, léky a speciální diety.

Některým byl diagnostikován psí coronavirus, u některých gastroenteritida. A potom přišel další výsledek – giardie. Ne u všech vyšel výsledek stejně, nicméně pojí je stejné potíže – zvracení a průjmy s největší pravděpodobností infekčního rázu.

V desetičlenné smečce to znamená jediné: přeléčit všechny.

A právě tehdy jsem začala mít opravdu strach. Mezi psy mám Danuš, které je teprve pět měsíců, Exiho, kterému je 14,5 roku, a Malenku, která je onkologickou pacientkou. To jsou přesně ti, u kterých nechcete vidět průjem, nechutenství a další zdravotní komplikace.

První léčbu jsme zvládli a věřila jsem, že tím celý příběh skončí.

Bohužel neskončil.

Kontrolní laboratorní vyšetření z 20. srpna znovu prokázalo Giardia canis ++. Léčba bude proto pokračovat.

Za několik týdnů se tak náklady na veterinární péči, laboratoř, léky a speciální stravu vyšplhaly na částku, se kterou jsem samozřejmě při adopci jednoho zdravě vypadajícího psa vůbec nepočítala. A protože léčba ještě neskončila, konečnou částku zatím ani neznám.

O své psy se starám celý život a jejich běžnou veterinární péči si samozřejmě hradím sama. Nikdy jsem kvůli nim o finanční pomoc nežádala. Na Doniu jsem naopak dlouhodobě mezi těmi, kteří na nejrůznější příběhy přispívají. Tentokrát jsem se po dlouhém váhání rozhodla postavit na druhou stranu a požádat o pomoc já.

Netvrdím, že infekci přivezl Miloš. To dnes s jistotou prokázat nejde a nebylo by fér to tvrdit. Mohu pouze doložit, kdy Miloš přijel, kdy začaly problémy a výsledky následných veterinárních a laboratorních vyšetření. Miloš udělal jen jedno, přijel z Bosny, rozkoukal se a začal se u nás chovat, jako kdyby tu bydlel odjakživa. A tak to také zůstane.

Kdybych 23. července věděla všechno, co nás během následujících týdnů čeká, Miloše bych si stejně vzala.

Domov už jednou dostal. A ten se nevrací. ❤️