Martě zamíchal osud kartami poprvé před mnoha lety, to jí bylo 21 let a když si šla pro výsledky histologie, tak jí lékař předal zalepenou obálku se zprávou pro lékaře z Masarykova onkologického ústavu. Řekl jí k tomu toliko, že tam je nějaký zánět a že se musí přeléčit. Na to mu Marta řekla, že se zánětem se na „Žluťák“ nechodí. Doma si rozlepila obálku a přeložila ve slovníku cizích slov diagnózu: nádorové onemocnění lymfatických uzlin. Tehdy se naplno diagnóza pacientům neříkala.
V té době měla 3-letého syna a napřed si myslela, že se už z nemocnice, kam měla jít na vyšetření na příjem, nevrátí. Nakonec začala dělat vše proto, aby podpořila vyléčení /změnila stravu, přestala jíst maso/. Syn byl velkou motivací s nemocí bojovat a podstoupila náročnou léčbu.
Z nemoci se po více jak roce chemoterapií a ozařování vyléčila, ale bohužel měla tehdy drastická léčba těžké následky. Marta postupně ztrácela schopnost chůze. Nejdříve chodila s hůlkou, pak s berlemi a nakonec musela sednout na vozík, to se psal již rok 2012. Od té doby je na vozíku trvale, neudělá už ani jeden krok. Od r. 2014 také musela podstoupit mnoho náročných operací, spojených s následky ozařování, které jí způsobilo poruchu vstřebávání živin a musí je neustále doplňovat infuzemi. Tyto potíže se neustále zhoršují, proto je pod neustálým dohledem lékařů a tráví mnoho času v nemocnici.
Marta v té době musela zavřít svoji firmu, kterou měla 16 let. Nebylo to pro ni jednoduché a věřila, že bude moct pokračovat. Bohužel to ale s vozíkem a zdravotními potížemi nešlo.
Marta si však práci vždy najde, resp. vymyslí. Začala vyrábět cínované šperky. Svoje výrobky často věnuje do různých dražeb, kdy výtěžek jde na dobrou věc pro určenou organizace. Účastnila se např. Kolekcí šperků v dražbě Nadace Veronika, kolekcí šperků Ples pro Fenix, Elegance bez barier, společná výstava na kolech v Prácheňském muzeu, kdy výtěžek šel do centra Paraple, a mnohé další a další…
Tentokrát by pomoc potřebovala sama.
