Paní Klára se s Marií zná zhruba čtyři roky. „Tehdy jsme pečovali o její maminku, která na tom byla hodně špatně a umírala. A po domě se tu pohybovala Maruška. Taková bytůstka, která neměla žádný režim,“ vzpomíná Klára. Když maminka nemocné Marie zemřela, s kolegyněmi přemýšlela, co bude dál. „Bylo nám jasné, že bude muset asi do ústavu. No a nakonec jsme se zkontaktovaly s Nadací Pečovatel, která ji začala podporovat,“ vysvětluje sociální pracovnice, jak díky tomu asistence pokračovala.
Onemocněla před maturitou
První problémy se u Marie objevily, když měla v 18 letech před maturitou. „Studovala gymnázium, byla velmi nadaná studentka. Chtěla poté na vysokou školu, ale ta schizofrenie ji tak dostala, že skončila v zařízení, odkud se vrátila s invalidním důchodem,“ popisuje paní Klára s tím, že Marie nikdy nechodila do práce ani neměla vztah.
Jen bratr
„Nepoznala, co je to, aby ji někdo miloval jako ženu,“ upozorňuje na to, že bez rodičů zůstala sama. „Má jen bratra, který se samozřejmě v rámci svých možností snaží o ni starat, ale asistentka je žena, která jí pomáhá s takovým tím klasickým nastavením režimu pro ženu,“ myslí si sociální pracovnice.
Teplo a útulno
Pomoc Kláry i jejích kolegyň si paní Marie velmi váží. „Díky nim se mám na koho těšit, vrátily mi domů ženské teplo a útulno. A hlavně, už se nepotácím v kruhu paniky a beznaděje,“ říká s vděčností Marie, která se už nebojí, že by musela zpátky do ústavu.
Miluje zvířata
Marie si dřív přála studovat zoologii, knihovnu zaplňují samé odborné knihy o zvířatech. „Čtyři roky mám terapeutickou kočku Lucinku a na zahradě jsou další zvířata, ptáci, se kterými si povídám a mám k nim moc blízko,“ prozrazuje Marie, kterou tatínek vedl i k hudbě. „Kvůli mé nemoci jsem ale už nikdy nevzala do rukou žádný hudební nástroj“.
Potkanům předčítala klasickou literaturu
A jak se u Marie schizofrenie projevuje? „Má několik realit, ve kterých žije. Je přesvědčena o věcech, které neexistují. Víme, že jednou třeba vyběhla ven s tím, že hoří. Jindy si třeba vzala do hlavy, že má kamarády potkany a krmila je tady a komunikovala s nimi, předčítala jim klasickou literaturu a oni se tu přemnožili, s čímž pak sousedé měli problém. Ona žila v přesvědčení, že ti potkani vyprávějí své příběhy a že je nemůže opustit. To byly asi ty nejvážnější věci,“ vyjmenovává paní Klára.
Kromě schizofrenie se u ní objevila také epilepsie. „Před dvěma roky se přidala rakovina prsu, podstoupila jsem operaci a léčbu a boj jsem vyhrála,“ popisuje Marie.
Potřebuje pevný režim
Bez pomoci sociálních pracovnic by Marie skončila v ústavu. „Je opravdu důležité, aby měla režim, který bývá nastaven také v ústavech. Když ten člověk je pak doma sám a ten režim nemá, tak se ty obří halucinace nafouknou tak, že lidi většinou končí na urgentním příjmu a doma být prostě nemohou,“ vysvětluje Klára Palichová s tím, že jí pomáhají s hygienou jídlem, chodí ven a doprovázejí k lékařům. „Musíme se také připomínat s léky. Maruška má asi 20 léků, bez nichž by se jí halucinace rozjely.
Patronky příběhu
Paní Marii podpořily jako patronky tohoto příběhu moderátorka Saskia Burešová (78) a Petra Řehořková (48), majitelka estetické kliniky Petra Clinic.
„Pokud je to trošičku v naší moci pomoci, tak je to vlastně povinnost,“ řekla Saskia Burešová s tím, že na starší lidi by se nemělo zapomínat. „Zvlášť v dnešní době, kdy se tak trošku proti nim útočí, tak si myslím, že právě i z tohoto důvodu je dobré, abychom poprosili o pomoc,“ říká.
Návštěva u paní Marie zanechala v Petře Řehořkové mnoho emocí. „Bylo to velice útulné, čisťounké a velice milé. Když jsem tam přišla, tak jsem úplně cítila, že by tam měla být prostě celý zbytek svého života. Mezi těmi svými knihami, mezi svými zvířátky a s tou pečovatelskou službou, která se stará,“ myslí si majitelka kliniky, jejíž manžel také trpěl psychickými problémy a před rokem a půl spáchal sebevraždu.
