Představení sbírky
Míša (41 let), samoživitelka a skvělá maminka, náhle přestala chodit a lékaři dodnes nevědí proč.
Skoro přesně před rokem se naše maminka naposledy postavila na nohy a lékaři si stále nevědí rady. Nikdo nám nedokázal říct, proč se to mamce přihodilo a co udělat pro to, aby se její stav zlepšil.
Lékaři uvedli, že první dva roky jsou rozhodující, ale nedokážou říct, zda se ještě někdy postaví na nohy, či nikoliv.
Komu pomůžeme?
Příběh naší maminky
Problémy naší maminky (41 let) vznikly po narození mojí sestry Terezky, v období šestinedělí, kdy jí selhaly obě ledviny. Byla proto odkázána na domácí dialýzu a nás často hlídaly babičky a dědeček. Na transplantaci ledviny čekala téměř pět let, protože se během čekání objevovaly různé komplikace, které transplantaci opakovaně znemožnily. Ke konci tohoto období byla maminka velmi oslabená a unavená, a tak s námi už nemohla chodit na procházky a různé akce jako dříve. Maminka bohužel nikdy nestihla pracovat a celý život žije pouze z invalidního důchodu.
Během těchto let jí lékaři diagnostikovali i další onemocnění, například vaskulitidu. Jedná se o zánětlivé onemocnění, které postihlo její plíce, střeva a oči. Po letech čekání se na naši maminku konečně usmálo štěstí a našel se vhodný dárce ledviny. S novou ledvinou dostala novou šanci na život. Toto štěstí však netrvalo dlouho. Ledvina sice funguje už osm let, ale během této doby mamince vaskulitida způsobovala různé záněty. Prodělala také covid a černý kašel, kvůli kterému byla měsíc hospitalizovaná.
Vlastně po celou dobu, co jsme se sestrou vyrůstaly, maminka často pobývala v nemocnicích.
Poslední a nejtěžší rána přišla před rokem, kdy maminka z ničeho nic přestala chodit. Vše začalo v září roku 2024, kdy začala zakopávat a chůze pro ni byla stále obtížnější. Nejprve chodila s naší oporou, poté o berlích, až se 26. prosince 2024 už vůbec nepostavila na nohy. Postupně začala ztrácet i jemnou motoriku rukou. Po řadě vyšetření, včetně lumbálních punkcí, lékaři bohužel příčinu nezjistili.
Po několika měsících strávených v nemocnicích dostala maminka možnost tříměsíčního pobytu v rehabilitačním centru v Kladrubech. Bohužel bez sebemenšího zlepšení se vrátila domů a bylo jí sděleno, že po roce je pravděpodobnost návratu k normálnímu životu velmi malá a že je odkázaná na invalidní vozík.
Maminka byla vždy pozitivní, ráda se smála a je velmi silná žena. Dnes na ní ale vidíme, že je úplně jiná – bezradná a zničená, s myšlenkami, že už nikdy nebudeme žít šťastný život.
Celý náš život se obrátil vzhůru nohama a nemáme dostatečné prostředky k tomu, abychom doma mohly normálně fungovat a aby byla maminka co nejvíce soběstačná. Momentálně je odkázaná na naši pomoc i pomoc babičky.
Proto hledáme pomoc zde.
Prosíme o podporu při přizpůsobení našeho domova, aby maminka mohla fungovat co nejvíce samostatně, a také o možnost absolvovat další rehabilitace, které by jí mohly pomoci zlepšit zdravotní stav.
