
Ivan Lesay je slovenský autor, napsal několik odborných publikací. Literárně debutoval knihou příběhů pro děti A-KO-ŽE (Trio Publishing, ilustrace Petra Lukovicsová), později románem Topografie bolesti (IKAR, anglický překlad vyjde v roce 2024 v kanadském nakladatelství Guernica Editions). V pracovním čase se zabývá úsporami energie a obnovitelnými zdroji, ve volném čase se snaží dohnat vše ostatní.
Jak byla kniha napsána (z pera autora)
Příběh ještěrky Frenky jsem začal psát, když už byla moje dcera Fany součástí naší rodiny. Nápad však přišel o několik let dříve. S manželkou Lucií jsme v rámci povinné přípravy na adopci navštěvovali poradny u psycholožky. Mimo jiné se probíralo, jak a kdy dítěti sdělit, že je adoptované. A doporučení znělo, že co nejdříve a způsobem přiměřeným věku.
A jak si to máme představit? ptali jsme se.
Normálně, dítěti se čtou pohádky, takové ty speciální.
To znělo dobře, utěšovali jsme se, téma jsme uzavřeli.
Každopádně roky plynuly, Fanynku jsme měli doma a ona už rozuměla natolik, že jsme jí ty pohádky chtěli začít číst. Jenže jsme brzy zjistili, že jich vůbec není moc. Právě naopak, vlastně jich bylo docela málo.
A tak jsem se rozhodl, že jednu takovou napíšu. Nejen pro nás, ale pro všechny, kterým se hodí. A také pro ty, kteří v ní nebudou muset hledat nic víc než zábavné vyprávění o zvířatech.
Od začátku jsem si pohrával s myšlenkou crowdfundingu. Dlouho jsem se však k tomuto kroku nemohl odhodlat. Až víceméně náhodný rozhovor s kamarádem, který žije v Praze a pracuje v marketingu, vše změnil, s kolegy se tématu okamžitě chopili.
Od té chvíle šlo všechno takříkajíc samo. Spolupráce s týmem HANT je také odpovědí na to, proč kniha vychází v češtině, ačkoli jsem původní text napsal ve slovenštině. Lidé kolem agentury prostě znají české prostředí lépe. Pokud bude sbírka v Česku úspěšná, budeme uvažovat o překladu do dalších světových jazyků, včetně slovenštiny.
Kouzelné ilustrace dodala Karolína Shipstead, spolumajitelka jazykovky pro děti a ilustrátorka na volné noze. Karolína maluje všude a po všem a všude s sebou nosí minimálně dva skicáky, plnící pero, tužky, štětec a akvarely, prostě kdyby náhodou. Maluje tužkou, perem, na ipadu, po stole, pastelkami a nejradši štětcem. Kromě malování si ještě čtvrt století hraje s dětmi od dvou a půl letých prďolů po patnáctitelé skoro dospělé. A mluví na ně anglicky a …jo, taky si s nimi maluje.