Spinální atrofii mi diagnostikovali ve dvou letech a jedná se o progresivní onemocnění, kdy postupně odumírá kosterní svalstvo. Momentálně se pohybuji pomocí mechanického nebo elektrického vozíku. Naposledy jsem se postavila na nohy před šesti lety, když jsem byla těhotná. Po porodu moje svalstvo rapidně zesláblo a byla jsem odkázaná na neustálou pomoc blízkých. Bylo to velmi těžké období, ale potřebnou sílu mi dával syn a to, abych byla dobrou mámou. Pak se na mne usmálo samo nebe a díky sbírce na Doniu, jsem mohla dojíždět na intenzivní neurorehabilitace. Skvělá fyzioterapeutka mi ušila cvičební plán přímo na míru a po půl roce tvrdé práce jsem se třeba sama posadila na posteli nebo přesunula z vozíku na záchod. Už nikdy to nebude jako dříve, ale našla jsem nové způsoby, jak všechno zvládnout, i když bez pomoci manžela a blízkých by to nešlo. V současnosti, mimo pravidelné rehabilitace, podstupuji léčbu Spinrazou, pro zastavení nebo zpomalení progrese onemocnění. Cítím se celkově lépe, nejsem tolik unavená a ráda bych se vrátila ke sportu. Moje možnosti jsou v tomto směru omezené a jízda na lehotříkolce je ideální po všech stránkách.
