Jak jsem se zmínila, od mala jsem vozíčkářka, v dětství postižení nebylo ještě tak zlé, pouze nohy nefungovaly. Dokázala jsem se sama pohybovat na mechanickém vozíku, a to i venku. ZŠ jsem vychodila v ,,Jedličkárně" v Liberci. Potom jsem se vrátila trvale domů. Mezi mé záliby patřilo malování, porcelán, nebo kraslice.. bohužel před lety se mi začalo bortit i držení těla a než jsem získala vhodný korzet, abych mohla sedět a moct něco dělat, tak za ten čas se i zhoršila funkčnost levé ruky, která byla vždy lepší. Takže teď už titěrnější věci nezvládnu. Abych mohla sedět tak musím celé dny nosit korzet, 2 tvrdé skořepiny, z boků k sobě sepnuté. Není to zrovna pohodlné, být celé dny stažená, ale díky tomu mohu sedět a to je nejdůležitější. Mám elektrický vozík, díky němu jsem samostatná aspoň v pohybu, žiji na vesnici v rodiném domku, mám zde upravený vchod, takže si mohu sama kdykoliv vyjet ven..
Mé postižení se během let zhoršilo tak, že sama si už nic neudělám, dokážu se akorát ještě sama najíst, ovládat elektrický vozík, a pak pár drobností. Jinak jsem zcela odkázaná na pomoc druhých. Žiji s rodinou ml. sestry, která se o mě už skoro 30 let stará a je kvůli mě doma.
