Vzhledem k popularitě výletů s Víťou jsme přidali ještě pět dalších! Děkujeme za Váš zájem!

„Irena zpozorněla a navlékla si punčocháče.“

Pravděpodobně nejkultovnější Víťova hláška ze slamu Iren a Irena, který je vlajkovým křižníkem jeho právě vydávané knihy ODŁAMKI. Požádali jsme opravdovou Irenu, aby si pro účely naší sbírky postupně navlékla patery punčocháče a poté je (samozřejmě opatřené certifikátem pravosti) předala redakci. Za pouhých 1500 korun na konto kampaně za vydání Víťova díla ODŁAMKI tak můžete získat nejen knihu s podpisem autora, ale i originální, zaručeně pravý suvenýr. 

Neváhejte dlouho, sbírka na platformě Donio končí už 8. prosince. Děkujeme!

Datum křtu knihy loketského autora Víti Adamce je stanoveno! Sejdeme se ve čtvrtek 18. prosince 2025 od 18:00 ve Městské knihovně Loket.

Zároveň dovolte, abychom poděkovali všem, kdo jste dosud přispěli, za týden od spuštění kampaně se podařilo vybrat plnou třetinu částky potřebné k vydání knihy!

Děkujeme, děkujeme, děkujeme! 

– Hlášky „Plasátko dělá chlochlochlo,“ „Musíme býti věcní,“ a „Kradmo si visíš a doopravdy a vskutku jsi k ničemu!“ zná asi každý ze Tvých fanoušků. Pocházejí ze Tvého slamu Budka pro kočku. Řekni nám, jak text vznikl.

– Pokusím se být věcný. Text vznikl někdy v roce 2011, ale těžko se to zpětně datuje. V té době jsem ani netušil, že existuje něco jako slam poetry, a že s tímto textem budu vystupovat nejčastěji. Napsal jsem ho v Dejvicích v Národní technické knihovně v noční studovně. Neměl jsem v té době asi ještě notebook, takže jsem seminární práce na vysokou školu psal po nocích v Dejvicích. Text vznikl asi někdy mezi 3 a 4 v noci jako výplod frustrace z psaní seminárek, nevyspalosti a celkového životního stresu, který jsem v té době zažíval kvůli tomu, že jsem po nocích nespal a k tomu studoval dvě úplně jiné, obě poměrně náročné školy ve dvou různých městech (Praha, Plzeň) a k tomu jezdil domů ještě do jiného města (Loket) a k tomu ještě hrál všude možně, ještě více než dnes.

Takže jde o takový hněvivý pamflet vůči světu okolo vzešlý z duševní frustrace. Hodně v něm brojím proti věcnosti. Seminárky jsme museli psát věcným strohým bezemočním psedovědeckým jazykem, a cítil jsem, že moje kreativita je silně dušena. Proto musela jít ven tímto výkřikem velmi nevěcným, takže jsem si natruc vymýšlel nová slova, kroutil stávající slova tak, aby je nikdo nepochopil a skládal je zdánlivě nesmyslně za sebou. Ale zároveň nejde o čistý dadaismus, ale každá věta a slova tam má svůj přesný význam, který komukoliv rád postupně vysvětlím, ale bude to tak na půl hodinky. Částečně se však do toho promítaly i mé zážitky z dětství, ale i pozdějších dob, kdy jsem krmil různá zvířata na naší zahradě a zaléval květiny, a cítil se jako malý zemědělec, ale nikdy mi to moc nešlo, i když jsem se snažil. Kozu jsme sice neměli, ale prasátka a kočičku ano, a králíčky máme doteď. A proč se to jmenuje Budka pro kočku? Nastěhovalo se k nám v té době na zahradu kotě, a i když jsme předtím žádnou kočku neměli, táta pro ni udělal boudu, podobnou jako pro psa, ale menší, takže budku. A tak mě to fascinovalo, že jsem podle toho musel napsat text, i když ten text samotný s tou budkou až tak nesouvisí, ale nějaká místní a časová souvislost tam je.

A ještě poslední zajímavost. Text jsem poprvé zveřejnil tu noc v roce 2011 na svém starém zaniklém blogu na idnesu a po závěrečných verších ještě byl dodatek zhruba následujícího znění: „Tento rukopis byl nalezen ve vile komunistického literáta. Byl z něj cítit zápach spálených koroptvích vejcí.“ Tento dodatek jsem později škrtnul, asi proto, že mi bylo trapné ho recitovat. Dále mne ještě napadá, že samotný verš, že plasátko dělá chlochlochlo jsem měl pocit, že jsem někde slyšel nebo četl a tak se to do mě zarylo, že jsem ho musel použít. Ale od té doby ho nikde nemohu najít, tak sám netuším, jestli mne to napadlo až tu noc v nějakém prozření, anebo jsem to odněkud nevědomky převzal, takže pokud byste někdo věděl, rád si nechám poradit.