Pomozte vydat zajímavou knihu s názvem Lék

Román má za cíl představit čtenáři populárně naučnou formou zákulisí farmaceutického průmyslu. Hlavním hrdinou je začínající chemik, který je přijat do brněnské farmaceutické firmy k práci na cisplatině, prvním československém léku na různé typy nádorů.   Je velmi pracovitý  a poměrně brzy se mu daří  syntetizovat nový lék.  Po sametové revoluci se mění nejen politické pořádky, ale i pravidla hry ve farmaceutickém průmyslu.  Když je nadřízený Luboše Růžičky zavražděn kvůli tajemství výrobního postupu u nového léku, Luboš musí uprchnout i s rodinou do Švédska, aby si zachránili život.  Poté, co pomine nebezpečí, se vrací a dokončí práci na novém léku. 

Ukázka z textu:

V pondělí po příchodu do práce mě čekal šok. Paní Semerádová mě poslala do zasedačky, kde na mě čekali neznámí lidé.

„Já jsem kapitán Bláha z prvního oddělení odboru obecné kriminality a toto je poručík Nekvapil,“ představil se mi starší a očividně ambicióznější z obou pánů.

„Dobrý den, co jsem provedl?“ zeptal jsem se s malou dušičkou.

„Neprovedl jste nic, ale vašemu kolegovi provedli něco zlého,“odpověděl mi Bláha.

Úplně mi vyschlo v ústech i přesto, že paní Semerádová přede mě postavila sklenici vody. „Ko-komu co provedli?“ vysoukal jsem ze sebe.

„Docent Holeček buďto spáchal sebevraždu, nebo byl zavražděn,“ řekl mi bez obalu Nekvapil.

Krve by se ve mně nedořezal. „Proč by spáchal sebevraždu? V pátek jsem s ním mluvil po telefonu, působil normálně a byl úplně živ,“ řekl jsem trochu nesmyslně. S mrtvolou bych asi mluvit nemohl.

„Právě proto jsme si vás zavolali. O čem jste s Holečkem mluvili?“ zeptal se mě Bláha.

„No, jen jsem ho informoval o tom, jak dopadlo předání jehličí. Jsem z něčeho podezřelý?“ Cítil jsem, jak mě v očích začínají pálit slzy.

„Jaké jehličí?“ ignoroval mou otázku Bláha.

„Jehličí používáme jako surovinu pro výrobu jednoho léku. Jste v chemické fabrice,“ uvolnil jsem trochu nakupené frustrace.

„To my víme. Snažíme se zjistit, proč vašeho šéfa ubodali k smrti,“ dodal Nekvapil.

„Jak to mám vědět, byl jsem v Jugoslávii.“

„Právě, že nebyl, Holečka někdo zavraždil dnes v noci,“ informoval mě Bláha.

Autor knihy Igor Rusník vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ve své prvotině  V síti beznaděje, která je čtenáři oceňována, popsal život ve městě Brně v 60.-80. letech dvacátého století. Igor Rusník je rovněž autorem cca třiceti tuzemských i zahraničních  vědeckých publikací, které vytvořil samostatně nebo s kolegy z Ústavu vodního hospodářství obcí Stavební fakulty VUT V Brně, kde rovněž působí jako externí pedagog.

Finanční příspěvky použijeme na pokrytí nákladů spojených s vydáním knihy, především je to:

• Grafický návrh a zpracování obalu
• Korektura
• Sazba
• Tisk knihy (cca 200 kusů-300 kusů podle zájmu)
• Propagace knihy
• Distribuce a prodej knihy
• Zpracování elektronické verze