Co je nejdůležitější v životě? Zdraví, štěstí, rodina, přátelé… Jsem zdravá, mám manžela a tři děti, milující rodiče, úžasnou širokou rodinu a mnoho dobrých lidí ve svém okolí. Moji dva dospělí synové se narodili zdraví. Oběma však byla v předškolním věku diagnostikována vzácná progresivní metabolická vada. Nemoc jim postupně ničí tělo i mysl a bohužel nelze vyléčit. Díky naší lásce, rodině, přátelům, lékařské péči a pracovníkům ve službách, jsou však stále s námi a jsou šťastní. Ale to je jiný příběh. V neštěstí jsme měli štěstí na dobré lidi.
Jedním z nich, z našich „andělů“, kteří nás životem provázejí mnoho let, je ŠTĚPÁNKA.
Štěpánku jsem poznala v roce 2006, kdy nám poprvé pomohla zvládnout můj nástup do práce po mateřské dovolené, na které jsem byla se zdravou dcerou. Štěpánka od roku 2006 do konce roku 2022 pracovala jako pracovnice v sociálních službách pro organizaci Apropo Jičín, o. p. s. Služby této organizace naši synové téměř denně využívají.
Štěpánku neznám jinak než milou, klidnou a trpělivou. Zvládnout nálady mladšího syna Adama nebylo vždy jednoduché. Jí se to však dařilo velmi dobře, díky klidu a upřímné lásce, která z ní vyzařuje. A tak se stalo, že Štěpánka je Adamovou životní láskou. Když mu bylo 18 let a ptali jsme se ho, co by si přál k narozeninám, řekl: „Pekánku“ (Rozuměj Štěpánku). Její rozhodnutí odejít v lednu 2023 za novou prací do Prahy bylo pro Adama těžké. Štěpánka začala pracovat v novém zaměstnání s lidmi s poruchou autistického spektra. Našla si v Praze také sdílené bydlení.
Ano, sami potřebujeme pomoc a podporu, ale tu někdy potřebují i andělé.
Bohužel i jim se stávají zlé věci.
V dubnu roku 2023 začala Štěpánka pociťovat bolesti v prsou. Následná vyšetření odhalila rakovinu. Štěpánka je statečná bojovnice. Je únor 2024 a bitva ještě neskončila. Štěpánka má za sebou náročnou léčbu, včetně chemoterapie a operace. Bohužel stále není vyhráno. V plánu je další půlrok chemoterapií a ozařování.
Nemoc postupuje. Někdy mílovými kroky, někdy pomaleji, ale svět kolem nepočká a nezastaví se. Život srovnává účty. Mám pocit, že tady moc draho a trochu nefér. A srovnává i opravdové účty. Z nemocenské se sotva pokryjí náklady na bydlení, dojíždění za rodiči a základní či běžné potřeby. Štěpánky 20 let staré auto není bez potřebných oprav schopno bezpečného provozu. Štěpánka se léčí v Praze, a proto zde i zůstává. Za rodiči do malé obce nedaleko Nové Paky to má asi 100 km. Cesty jsou pro ni v době probíhající onkologické léčby náročné. Zejména rodiče ji dle svých omezených možností podporují. Na slušnější auto a zvýšené Štěpánčiny potřeby související s léčbou, což jsou například doplňky stravy, to však nestačí.
Co Adam?
Štěpánka je pro něj krásná i bez vlasů.
Zůstali jsme v kontaktu. Píšeme si, posíláme fotky a hlasové zprávy, občas si voláme. Není dne, aby o ní Adam nemluvil. Jeho čistá duše se o ni strachuje.
A když nemůže on, jsem tu já, abych to udělala.
A tak tu sedím, procházím společné fotky za těch několik let, zadržuji slzy a snažím se dát srozumitelně na papír, pro vás, pro známé i cizí lidi to, jak ji máme rádi, jak chceme, aby se netrápila tak „obyčejnými“ věcmi jako jsou peníze a mohla se soustředit pouze na své uzdravení.
