Pomohli jste Karolínce Polcarové

Jmenuji se Karel Václav Polcar a jsem tatínkem Karolínky Polcarové. Karolínku v půl roce ubila její maminka téměř k smrti.

Ten den, kdy se to stalo mi předala Karolínku v kómatu s modřinami na obličeji, s přeraženým nosánkem se slovy – „vem si jí, já už jí nechci“. Spolu s Karolínkou chtěla, abych si vzal i druhou dcerku Lucinku, které kdysi způsobila zlomeninu pánve, za což dostala podmínku.

„Maminka“ mi vynesla zmrzačenou Karolínku v autosedačce na chodník před byt i s jejími věcmi. Okamžitě jsem zavolal sanitku. Na místo přijely dva vozy a přiletěl také vrtulník. Karolínka byla ihned transportována do Fakultní nemocnice Motol s infausní diagnózou = diagnóza, kde stav pacienta nelze vyléčit, pouze se horší a končí smrtí. Pět lékařů anesteziologicko-resuscitační kliniky bylo přesvědčených, že Karolínka tato zranění nepřežije a zemře. Při odpojení z přístrojů se jen čekalo, kdy…

Na obrovském displeji běžel čas od odpojení z plicní ventilace a podpory srdeční činnosti, Karolínka se držela a já u ní byl v nemocnici každý den. Špatně reagovala na ženský hlas. Sestřičky mne prosily, abych tam zůstával, tak jsem začal v nemocnici i přespávat. Přes den jsem byl v práci a na tu dobu jsem Karolínce nechával své zpocené tričko, aby cítila, že jsem tam stále s ní.

Karolínka má nevratně poškozenou pravou hemisféru mozku a chybí jí kus lebeční kosti. Má narušené centrum motoriky i paměti, takže není schopná sama zopakovat fyzické pohyby, které s ní čtyřikrát denně cvičím. Mozek si to prostě nepamatuje… K tomu Karolínka nevidí a denně mívá zhruba deset epileptických záchvatů. Vyžaduje tak nepřetržitou péči.

Vzpomínám si, jak měsíc před porodem mne partnerka i s první dcerou Luckou opustila s tím, že nechce, abych jí mluvil do výchovy. Podařilo se mi Karolínku mít u sebe těsně před osudným incidentem. Vidím ji jako dnes, jak přede mnou leží a já ji přebaluju. Úplně normální krásné šťastné zdravé miminko. Myslím, že to bylo nejhezčích 14 dní v jejích i mém životě.

O pár dní později jsem už viděl svou Karolínku nehybnou a s obličejem plným podlitin, chybějícím kusem lebeční kosti a nenávratně slepnoucí. Lékaři dodnes nechápou, jak mohla v tom stavu přežít. Po incidentu s matkou byla Karolínka téměř dva měsíce v umělém spánku, během kterého prodělala v narkóze 18 operací. Díky tomuto zásahu se jí převrátil spánkový rytmus, takže ve dne většinou spí a v noci má den.

Nakonec jsem odešel z práce z vedoucí pozice, zahodil kariéru a zůstal s Karolínkou. Rozhodně toho nelituji. Vím, že Karolínka mne potřebuje více, než jakákoli firma či jiný člověk. A jsem s ní až doteď více jak 10 let.  Doprovázím ji na její cestě bez vyhlídek na jakékoli zlepšení a půjdu s ní až na konec. Nenechám ji v tom.

Psychicky se vyrovnávám s těžkou životní situací každodenním běháním, kdy týdně se speciálním sportovním kočárkem spolu s Karolínkou 100 až 120 km. Účastníme se také charitativních běhů pro další nemocné či umírající děti a všechny výtěžky ze závodů věnujeme jim.

Kočárek, který mi umožňoval dostat Karolínku ven do přírody a na sluníčko je již nevyhovující. Karolínky růst i borcení pánve + těžká skolióza vyžaduje přepravu Karolínky pouze v leže i s ohledem na související bolesti. Toto by řešil speciálně upravený zdravotní vozík xRover na míru, jehož výrobní cena bez jakýchkoli dalších doplňků je stanovena na 226 600,- Kč

Péči o Karolínku se věnuji denně 24 hod., takže nemohu zajistit potřebný příjem na zdravotní pomůcky, které Karolínce ulevují a usnadní zbytek života, který má před sebou. Bohužel matka obou sester dodnes chodí po svobodě bez sebemenšího potrestání.  Za ublížení Lucce formou zlomeniny pánevní dostala u soudu podmínku a za těžké ublížení na zdraví Karolínky si pak měla odsedět ve vězení 10 let a uhradit 4 miliony jako odškodné.

Kvůli špatně napsanému rozsudku je však matka Karolínky na svobodě a tak se Karolínka nedočká ani odškodného, které by posloužilo na léčení a rehabilitaci. Bojujeme spolu s Karolínkou jak se dá, a to i přes nedostatek financí na potřebnou výbavu a léčbu. O pomoc prosím čistě pro Karolínku. Pro ulehčení jejího neustále se horšícího stavu a možnost adekvátního převozu do a z nemocnice, a také možnost dostat Karolínku ven na vzduch a do přírody.

V životě si toho moc nepřeji a mám pár cílů. Chtěl jsem dokázat, aby se Karolínka dokázala sama alespoň otočit a aby měla radost ze života.

Karolínka se dodnes bohužel neotočí a její stav se dále postupně horší. Radost se jí však snažím dávat neustále. Občas se mi Karolínka odmění krásným úsměvem nebo možností držet její drobounkou dlaň v mé velké tátovské tlapě.

Vývoj a výroba speciálního vozíku dle zadaných parametrů
– pro ležící osobu výškou postavy 165–170 cm
– rozšířená verze, šíře v ramenou cca 60–65cm
– nastavení těžiště vozíku posunem posunem zadní nápravy

– zpevněné madlo
– sklopný přední a zadní oblouk
– větrání zajištěno zvýšenou matrací z PE vláken, možné další větrací prvky
– velké kolo 16" nebo 20" vepředu, možná i malé

Speciální ochrana na kolena na míru
rozměr 30×34cm – polohování upevňovacího pásu

Pokud by se nevybrala celá částka, pokusím se zajistit chybějící finance pomocí dalších zdrojů. V případě, že by se vybralo více, než je částka za vozík, bude tato použita na další úpravy vozíku a ochranné pláště a motor, který pomůže vozík přepravovat do kopců.

Pokud by se vybralo více financí budou využity na další vozíky pro ostatní děti, které tento vozíček budou potřebovat, případně na další sbírku na Donio či pro centrum Paraple. 

Lidé se mne často ptají, kde na to vše beru sílu a jak to mohu zvládat celé roky. Sílu na to vše nacházím ve víře v Boha a hlavu si čistím každodenním běháním a udržuji si tím i psychiku, abych to vše ustál. Nemohu si dovolit prohrát, Karolínka nikoho jiného než mne nemá.

S pokorou děkuji všem, kterým není osud Karolínky lhostejný a pomůžete s pořízením tolik potřebné výbavy.

Karel a Karolínka Polcarovi