Představení sbírky
Zdravím 🙂. Jmenuji se Karolína a jsem 24 letá vysokoškolská studentka sociální a charitativní práce. Většinu svého života jsem tančila, několik let i soutěžně. S postupujícím věkem se můj stav ale zhoršoval. Nejprve jsem během střední školy podstoupila dvě operace kolen, později, kdy to vypadalo, že se budu moct vrátit k tanci, se u mě objevili stěhovavé bolesti kloubů. Bolesti se zhoršovaly a samotný pohyb byl čím dál těžší. Nejprve jsem chodila o berlích, ale to příliš přetěžovalo mé ruce a začala jsem mít problém se stabilitou.
A tak jsem od srpna 2022 na mechanickém vozíku. Prošla jsem již řadou vyšetření, diagnóza však stále nejistá. V květnu mě ale čeká vyšetření na roztroušenou sklerózu. Z těchto důvodů jsem si vozík koupila za pomoci mé rodiny a přítele. Žádat pojišťovnu by bylo pravděpodobně bezvýsledné, stále čekám na ZTP kartičku a odborní lékaři si mě mezi sebou přehazují jako horký brambor. Tím, že mé onemocnění postihuje i ruce, je pro mě těžké jít sama do školy, k lékaři či jen tak na procházku. Proto žádám o pomoc touto cestou, abych mohla opět svobodně fungovat a nebyla odkázána na doprovod druhé osoby.
Snažím se, aby mě vozík neomezoval v životě a dál jsem si šla za svými sny. Díky mému studijnímu zaměření a otevřenosti lidí, již pracuji v organizaci poskytující zrcadlovou pomoc osobám se znevýhodněním. Práci dělám většinou z domova, občas mě vozí kolegyně autem. Dokonce jsem se vrátila k mému koníčku z dětství, kdy jsem šila na panenky a pořídila si šicí stroj. Poslední měsíc už pracuji na vlastním návrhu šatů. Protože když ne teď, tak už možná nikdy.
Komu pomůžeme?
Obrovsky pomůžete mě, jak po praktické stránce ale i psychické. Pomůžete ale i mému příteli a rodině, na jejichž pomoc jsem momentálně odkázána. Konečně budu moct sama jezdit do školy, do práce, či jen tak za přáteli.
Je pro mě těžké držet životní optimismus, který jsem celý život měla. Z této izolace a ztráty kontroly u mě začaly i úzkosti, se kterými se léčím u psychologa, za kterým jednou za dva týdny dojíždím do hodinu od bytu vzdálené ordinace. To že jsem ve 23 letech ztratila takovou míru samostatnosti, když už od 16 jsme se sestrou chodili na brigády a staraly se o sebe, jak jen to bylo možné, pro mě byla velká rána.
Dny, kdy jsem celý den sama doma, mi pomáhají zvládat hlavně naše dvě kočky. Čas si také zkracuji občasným šitím šatů, jde mi to sice velice pomalu a kvalita není nikterak velká, ale je to skvělý koníček, u kterého vidíte okamžitě výsledek své práce.
Z mého přítele se stal do velké míry můj osobní asistent a bez jeho pomoci bych se nejen nevykoupala, ale nedostala bych se ani k lékařům, které teď tak potřebuji. To, že by se nemusel tolik bát a starat, jak se dostanu ráno do školy či k lékaři, by nám poskytlo možnost být zase partneři a více se zaměřit na náš dlouholetý vztah místo na tyto organizační problémy. Zároveň s přítelem hledáme bezbariérové bydlení, abych se mohla v bytě i domě volně pohybovat bez nutnosti pomoci a měli jsme prostor, kde založit rodinu.
Chtěla bych zase fungovat jako dospělá. Když jsem se před čtyřmi lety stěhovala od mámy, nečekala jsem, že se opět budu cítit jako malé dítě. Poslední 2 roky bydlím s přítelem a i když mi pomáhá jak jen může, jsou týdny, kdy jsem doma zavřená i čtyři dny po sobě.
V opětovném nabytí samostatnosti, která mi teď chybí, byste mi mohli pomoci Vy a přídavný pohon invalidního vozíku. Mohla bych tak jet sama i na větší vzdálenosti než pár metrů a to BEZ BOLESTI.
Seznámit se se mnou můžete také na mém instagramovém účtu @moda_na_vozíkukde sdílím svou zkušenost s invalidním vozíkem a lásku k šití nebo v rámci pořadu České televize Klíč. Kde jsem byla jedním z účastníků natáčení o Centru Carolina. Zde odkaz: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096060107-klic/223562221700004/
