Zdravím 🙂. Jmenuji se Karolína a jsem 24 letá vysokoškolská studentka sociální a charitativní práce. Většinu svého života jsem tančila, několik let i soutěžně. S postupujícím věkem se můj stav ale zhoršoval. Nejprve jsem během střední školy podstoupila dvě operace kolen, později, kdy to vypadalo, že se budu moct vrátit k tanci, se u mě objevili stěhovavé bolesti kloubů. Bolesti se zhoršovaly a samotný pohyb byl čím dál těžší. Nejprve jsem chodila o berlích, ale to příliš přetěžovalo mé ruce a začala jsem mít problém se stabilitou.
A tak jsem od srpna 2022 na mechanickém vozíku. Prošla jsem již řadou vyšetření, diagnóza však stále nejistá. V květnu mě ale čeká vyšetření na roztroušenou sklerózu. Z těchto důvodů jsem si vozík koupila za pomoci mé rodiny a přítele. Žádat pojišťovnu by bylo pravděpodobně bezvýsledné, stále čekám na ZTP kartičku a odborní lékaři si mě mezi sebou přehazují jako horký brambor. Tím, že mé onemocnění postihuje i ruce, je pro mě těžké jít sama do školy, k lékaři či jen tak na procházku. Proto žádám o pomoc touto cestou, abych mohla opět svobodně fungovat a nebyla odkázána na doprovod druhé osoby.
Snažím se, aby mě vozík neomezoval v životě a dál jsem si šla za svými sny. Díky mému studijnímu zaměření a otevřenosti lidí, již pracuji v organizaci poskytující zrcadlovou pomoc osobám se znevýhodněním. Práci dělám většinou z domova, občas mě vozí kolegyně autem. Dokonce jsem se vrátila k mému koníčku z dětství, kdy jsem šila na panenky a pořídila si šicí stroj. Poslední měsíc už pracuji na vlastním návrhu šatů. Protože když ne teď, tak už možná nikdy.










