Šestratřicetiletý Karel byl silný zdravý mladý chlap se zájmem o rybaření a posilovnu. Staral se o své rodiče, především o maminku Danu, kterou postihla rakovina. Karel byl neskutečný optimista a smíšek. Slovo byl je bohužel správně. Jeden prosincový večer před 4 lety změnil celé rodině život. Karel ten večer začal zvracet, nemohl mluvit, byl zmatený, ochrnul na pravou stranu a upadal do bezvědomí. Maminka okamžitě zavolala záchranku, následoval převoz do liberecké nemocnice, CT a okamžitá operace.
Diagnóza lékařů byla nemilosrdná – rozsáhlé krvácení do mozku, otok celé levé hemisféry, trombóza žil, těžká anémie a pravostranné ochrnutí. Karel byl v umělém spánku a naděje na přežití byla mizivá, prognóza zněla že až se probudí, zůstane ležet, bude mít narušené vědomí, řeč, může být vyživován sondou, zůstane mu tracheostomie.
Jak se tohle všechno může u takto mladého a sportovně založeného muže stát? Dle lékařů šlo o souhrnu několika diagnóz a především o špatnou srážlivost.
