Tenhle nadpis jsem měla v hlavě připravený pro svou poslední aktualitu.  Mezitím jsem s vámi chtěla sdílet ještě několik aktualit o tom, jak se  Bessy plně uzdravuje a je jí líp a líp. Jak už mi zase dělá sparing partnerku nejen na procházkách kolem vody.

Nemyslela jsem si, že poslední aktualitu budu psát tak brzy. A už vůbec by mě nenapadlo, že to bude proto, že mi to Štěstí moje černý takhle brzy odejde. 

Bessy jsme včera pohřbili pod ořech u domu, kde tak ráda lehávala a odkud mě vždycky vyhlížela, a kde začínala svou „bauu-vauu“ uvítací písničku, kterou ohlašovala můj příchod.

V mé poslední zprávě o tom, co bude až tady nebude  jsem vám chtěla napsat, že příspěvkem na pacemaker pro moji Bessynku váš dobrý skutek nekončí. Chtěla jsem, abyste věděli, že Bessy dostala úplně nový kardiostimulátor, jehož baterie mohla jejímu srdíčku pomoci pravidelně ťukat klidně i 7 let. Pak by muselo dojít k výměně baterie a strojek by ve své práci pokračoval dál.  Upřímně jsem nečekala, že by tu Bessynka s námi mohla být ještě tak dlouho, abychom řešili výměnu baterií, ale v 5 let jsem klidně věřila. Vždyť byla jinak zdravá. Každopádně jsem se v Mnichově ptala jestli by kardiostimulátor po nás mohl mít další pejsek a bylo mi řečeno, že určitě ano, a že budou moc rádi, když jim ho pak pošleme zpět. Strojek je zaplacený, takže o to budou náklady budoucího pacienta sníženy, což třeba pomůže pejskovi majitele, který by si operaci vůbec nemohl dovolit.

Pro ty, které zajímá, co se vlastně stalo…

V sobotu 19. 5. mi přišlo, že Bessy dýchá trochu rychleji, ale ještě si vzala masíčko s léky a já šla do práce na dvanáctihodinovou denní směnu. Kluci (manžel se starším synem) mi Bess hlídali, počítali nádechy za minutu a posílali hlášení, abych byla v klidu. 

V neděli ráno jsem ji pro jistotu vzala na pohotovost na kontrolu, kde nic závažného neshledali. Jen velmi mírný pokles červených krvinek (zase ty krvinky). Odpoledně slavil narozeniny můj mladší syn a Bessy si užívala společnosti návštěv. I když  nebyla úplně ve své kůži, tak obíhala jednotlivé hosty, nechala se mazlit a zejména taky čekala, jestli jim nááááhodou něco dobrého neupadne.

To její zrychlené dýchání se mi ale nelíbilo a nechtěla jsem nic zanedbat,  tak jsme v pondělí ráno jeli opět na kliniku. To už mi přišla taková unavenější, vláčnější.  Ač neobjednaní, jsme šli hned na řadu a absolvovali řadu vyšetření. Výsledkem bylo, že plíce, srdce a ostat. vnitřní orgány jsou bez patologického nálezu. Ale z odběru krve se ukázala (o proti předchozímu odběru v neděli) velká ztráta červených krvinek. Dostala navýšení kortikoidů o polovinu, nabídku hospitalizace s tím, že by dostala nějakou podpůrnou infuzi a kyslíkovou terapii. Nechtěla jsem ji tam zatím nechávat, když by nedostávala konkrétní léčbu.

Než jsem jela na noční, tak jsem ji tam raději přeci jen odvezla. Chtěla jsem jet už dříve odpoledne, kdy tam byl lékař, ke kterému jsme docházeli, a kterému jsem věřila, ale ten byl zrovna na akutní operaci. Každopádně, když jsme tam dorazili, pan doktor ji prohlédl a rozhodl, že bude muset dostat transfúzi krve. Dárce sehnali a Bess se prý zlepšila.

Já jsem ráno po noční přijela na kliniku a chudinka byla úplně vyřízená. Na hlavě měla límec, okolo v kotcích štěkali a kňourali psi, nic na uklidnění nedostala. Předtím mě lékařka informovala o tom, že se zlepšila, a že dýchání je lepší. No, já jsem tam s ní chvíli byla a úplně dobrý to nebylo. Sundala jsem jí límec, ona se napila, ale pořád strašně rychle dýchala. Nakonec jsem jí vzala vyvenčit, hooodně se vyčurala, vykakala a dokonce se potom i najedla. Byla klidnější a lehla si. Chtěla jsem (a měla jsem!!!) ji vzít domů. Další kapačky měla dostat až ve 14. hod. Do té doby mohla být doma ve svém, v klidu a s námi. Nechala jsem se lékařkou přesvědčit ať ji tam nechám a odpoledne ať přijedu. Límec už jsem jí dát nedovolila. V 15 hod tam byl „náš“ pan doktor. Vysvětlil mi, že  měla nějaký otok na krku, že ji něco jako kdyby tlačí na žílu (medicínské detaily nevím), a že mají obavy z tromby a embolie. Že má léky na ředědní krve, že dostane silnější imunosupresiva, a že si ji můžu odvézt. Vnitřně jsem zajásala.

Jenže pak jsem za ní došla a strašně málo reagovala. Vzala jsem ji ven a vůbec se mi nelíbila. Nechala jsem si zavolat pana doktora, že mi přijde horší než ráno. Měla hrozně bledé sliznice. Řekl, že ji naposledy viděl v 6, a pak měl jen z vizity. Rozhodl, že zkusíme ještě další transfúzi. Předala jsem kontakty na paničky psích dárců, které se mi ozvaly a čekala s ní v kotci. Přišlo mi, že dýchá minutu od minuty hůř. Už jsem měla informaci, že pejsek – dárce už je na odběru. Pak jsem si začala říkat, že už ji asi trápím. Znovu jsem volala pana doktora, že mi už přijde, že ji transfúze nepomůže. Potvrdil mi, že už začíná i fialovět. Zvažovali jsme jestli do toho jít, či nejít… Nakonec jsme se dohodli, že to ukončíme. V mých lepších scénářích jsem si malovala, že až jednou přijde její čas, bude s námi doma, ve svém, že si někoho na eutanázii zavoláme ..... 

Teď už ale na tom byla tak, že jsem jí nechtěla trápit, přepravou do auta, dvacetiminutovou jízdou atd. a pan doktor mi potvrdil, že už by ji taky netrápil. Zavolala jsem manželovi a synovi, aby se přijeli rozloučit. Zalezli jsme si k ní do kotce a mého syna dokonce z posledních sil olízla. Pak ji pan doktor uspal a já odjela na noční. Bessy zůstala přes noc v nemocnici, kvůli vyndání stimulátoru. 

Děkuji moc neznámé paničce dárce z první transfúze a i paní z Kytína, která s pejskem Angelem přijela kvůli druhé transfúzi, a kterou jsem měla možnost poznat osobně.  Angel je úžasně krásný a milý černý flatcoat retriever, který se mě snažil utěšit, když jsem jeho paničce vysvětlovala situaci.

Děkuji i dalším páníčkům psích dárců, které na mou výzvu zareagovali. 

Trápí mě pochybnosti

Jestli jsem neměla hned na začátku kontaktovat kliniku v Mnichově, jestli s něčím podobným nemají zkušenost. Co kdybych ji nechala dát tu druhou transfúzi (kdybych nemusela na noční, asi bych to podstoupila a čekala tam s ní, jestli se to zlepší a v případě, že by se mi nezdála, tak pak zareagovala), pomohlo by to? A co kdybych si ji hned to dopoledne po první transfúzi vzala domů a odbourala ten stres na klinice, bylo by to lepší? A vůbec, kdybych se vykašlala na ten kardiostimulátor – jak moc často by se jí dělalo špatně, než by se srdíčko zastavilo.. nebylo by vše víc v klidu? Ale já měla takovou naději…

Tečka.

Bessy mi hrozně moc chybí. Chybí mi rituály, které jsme spolu měly, její empatie a trpělivost s námi všemi a hlavně její bezpodmínečná láska a důvěra ve mě.  Ještě nemám ani sílu její věci uklidit. Už jsem doma párkrát slyšela cvakání drápků, v autě zas jak funí a mlaská a ještě jsem se vůbec neodvážila otevřít kufr s její dekou. Věřím, že ti, co něco podobného prožili, mi rozumí.

 Jedna moje kamarádka pejskařka, která tohle všechno se mnou intenzivně prožívala a moc nám fandila mi tuhle říkala, že mi Bessy jednou za sebe pošle náhradu. A tak jí budu věřit a budu čekat. 

Už si pár dní říkám, že bych měla napsat, jak to vlastně s Bessv vypadá… a pořád to odkládám.

Asi proto, že bych si přála sem psát už jen samé pozitivní zprávy a jak se nám ulevilo, a že je Bess líp.

Ale pravdou je, že pořád bojujeme. Ne se srdíčkem (to tluče jako zvon ♥️🙂), ale bojujeme neplánovaně s onemocněním, které s její opravenou srdeční vadou přímo nesouvisí. Bojujeme s anaplazmózou.

Jak už jsem psala minule, tak na veterině na Zbraslavi jí byla odebrána krev a vzorky se odeslaly do ext. lab. v Německu (test na babesiosu a další 2 choroby). Tyhle vzorky vyšly negativně. Na místě pak byl udělán ještě krevní test/ krevní obraz?, kde byla nalezena anaplazma, která je zodpovědná za stav, ve kterém se Bessy nacházela, a který se sice zlepšil, ale ještě to není ono

Původně se mělo jednat o ehrlichiózu, tak jsem si googlila, co toto onemocnění obnáší a vůbec mi z toho nebylo dobře. Ale pak se pan doktor opravil s tím, že se jedná o anaplazmózu a tak jsem znovu googlila a musím přiznat, že je to bohužel „prašť jako uhoď“.

Obě nemoci jsou přenášené klíšťaty, hůře diagnostikovatelné a i s adekvátní léčbou je prognóza nejistá. O nejhorším případě ani nechci přemýšlet, v nejlepším případě se pes může úplně uzdravit a pak je varianta, že akutní forma přejde do chronické a žádná sláva to není.

Bess pořád nosí antiparazitní obojek a vůbec si nejsem schopna uvědomit, kdy jsem jí naposledy vyndavala klíště. Našla jsem, že tyhle potvory mohou v těle psa nějakou dobu bezpříznakově přebývat a imunitní systém je drží na uzdě, ale jakmile se imutnitní systém oslabí (jinou virózou, stresem), což v našem případě možná bylo tou operací, tak se nemoc naplno rozjede.

Bessy teď již od první návštěvy užívá 2× denně kortikoidy, antibiotika, něco na ředění krve a helicid, aby jí nebylo špatně od žaludku.

Ze začátku jsme jezdily na kontrolu každý den. Vždy odběr krve a kontrola krvinek. Po medikaci se počet krvinek zvýšil, měla jsem radost, že uzdravení je na dobré cestě. Při další návštěvě za 2 dny, krvinky měly stejnou hladinu – tedy již žádné výrazné zhoršení, ale ani zlepšení. Vzhledem k tomu, že další návštěva byla naplánovaná za týden… měla jsem pocit, že stav je minimálně považován za stabilizovaný.

Bessy baští, hodně pije (až si říkám jestli to není moc – musím zjistit), občas už štěká na kance, někdy i na psy za plotem,cale vidím na ní, že to není ono. Tedy kromě jídla 🤦😀.

Pořád s nadějí, ale i obavami očekávám, co bude. Respektive, doufám že už bude jenom líp 🙏🙏🙏.

V úterý jdeme zase na kontrolu💉🩸, tak prosím nepouštějte palce🤞, pokud ještě držíte.

A za milá slova a upřímný zájem o to moje černý Štěstí chlupatý pořád moc děkuju🫂

Zase napíšu jak se to s námi vyvíjí.

P.S. A majitelům chlupatých parťáků bych ráda touhle cestou vzkázala, aby se na ty potvory infekční na netu koukli, aby dokázali těmhle patáliím s ehrlichiemi a anaplasmami předejít a nebo je včas odhalit. Čím dřív totiž, tím líp.

Srdíčko pořád tluče jak má 🩺👍. Za to jsem nesmírně ráda. Ale místo toho, aby se vše definitivně k lepšímu obrátilo, tak včera nastal zlom opačným směrem 😟.

Bessy nebylo od noci nějak dobře, pořád courala ven. Ráno žrala trávu, zvracela a nechtěla ani jíst ani pít. ATB jsem nakonec musela nadrtit a podat stříkačkou, neb se nechytala ani na šunku 😱. Začínala být apatická. Našla jsem nejbližší termín na nejbližší vet a po konzultaci s kardiologem, který doporučil nabrat krev, raději vyrazila. Výsledek byl, že má velký zánět a opět po konzultaci s kardiologem doporučena změna ATB, ale ty bohužel v této ordinaci nebyly k dispozici a i samotnou lékařkou mi bylo doporučeno jet na kliniku, kde mohou udělat i kontrolní sono srdce a podat potřebná ATB.

Jely jsme tedy na vet.kliniku Zbraslav, kam docházíme na kardiologii a jejíž lékař spolupracuje s veterinářem, který Bess nasazoval holtera a odeslal nás do Mnichova. Kardiolog sice neordinoval, ale ujmul se nás hlavní lékař a byly provedeny další krevní testy a sono. Dle sona nebylo nic patologického nalezeno, ale výsledky krve nebyly dobré😟. 

Úplně laicky dokážu popsat problematiku jen podle toho, co jsem pochopila. Bessyina kostní dřeň začala produkovat velké množství červených krvinek (některé byly menší, jiné větší jiné i s jádrem), což by být nemělo. Jedná se o autoimunitní onemocnění,u kterého se v tuhle chvíli zišťuje příčina. Výsledky dnešních odběrů z rána budou snad zítra večer, kdy pojedeme na kontrolu.

Každopádně Bessy dostala injekce proti nevolnosti a kortikoidy nebo kortikosteroidy? 🤔 a upřímně nevím, co ještě, ale už při dojezdu domů, když jsem ji vyndavala z auta, nebyla tak vláčná a dokonce se hrnula k misce, když slyšela, že tam něco cinklo a něco sežrala.

Dnes ráno opět dostala injekce a od dnešního večera prodáváme léky, které jsme dostali. Bessy je lepší.  Baští, pije a dokonce i loudila, z čehož jsme měli i radosti🤭. Chvílemi je i veselejší, vítá, mazlí se,  ale zkusila jsem ji vzít před domem kousek na procházku a kdepak! A na psy za plotem ani neštěkne 🤷Zřejmě teď potřebuje fungovat v úsporném režimu. Kéž je to jen dočasné!!!🙏

Bylo mi řečeno, že u 30 % je tento stav fatální, tak já se teď modlím, abychom byli tou šťastnější většinou 🙏.

Všem, co nám držíte palce a posíláte milé a starostlivé zprávy a pozitivní energii, díky že jste v tom s námi! 🐾

Až budu vědět něco víc, zase napíšu.

Tak mám chvíli čas, abych vám napsala, jak to teď s Bess vlastně bude.

Bessy má antibiotika na 10 dní 2× denně a léky na bolest 3× denně na 3–5dní. Do vyndání stehů (za 10 dní) musíme denně kontrolovat jizvy, zda nejsou zapálené a nic z nich neteče ( a má je tedy moc krásný 👍).

Nastavení kardiostimulátoru by mělo proběhnout za 1 měsíc až si to všechno sedne (a to ještě nevím jestli na to naši kardiologové mají zařízení, nebo jestli si uděláme další „výlet“ nach München), EKG pak za 3 měsíce.

Bess musí teď být 6 týdnů v klidu, aby byla jistota, že vše zůstane na místě. Odteď nesmí mít obojek, ale musíme pořídit takový  postroj, který nebude tlačit na žílu kudy je veden „drátek“ od stimulátoru k srdci a nebude tlačit na stimulátor.

Bessy jsme si jeli vyzvednout na 11. hodinu. Měla jsem docela obavy, jak bude vypadat, ale když mi ji po vyřízení formalit cca o půl hodiny později přivedli, tak kromě obvazů a opatrnější chůze vypadala moc dobře🙂. 

Ale žádné velké vítání nebylo🤷. Sice mne 2× olízla, ale pak mi docela dávala najevo, že jsem to teda přehnala, když po tom, co jsem ji držela při tom všem mučení (rozuměj: držela jsem ji fest na stole na boku a táhla přední packy k čumáku, když ji holili, dělali  sono a EKG, zaváděli katetr) jsem ji tam ještě ke všemu nechala samotnou 😱!!! Ostentativně ignorovala přivolání, nebo změnu směru, když jsme šli k autu a pak i při venčících pauzách po cestě domů. Nebo, že by zapomněla česky?🤔🙂 Vím, že se to srovná. Narkóza dokáže pěkně zacvičit s psychickou člověka, tak si myslíme, že to může mít vliv i na psa.

O jednu milou a jednu vtipnou příhodu s Bess, které se nám přihodily, když jsme se zastavili na rychlý oběd v jedné zahradní restauraci po cestě, bych se s vámi taky chtěla podělit😉. Milé bylo to, že krásná slečna číšnice nejen že přinesla Bessy vodu, ale ještě jí vyprosila u kuchaře kus kuřecích prsíček 🍗😃.

Ta vtipná je o tom, kterak jsem se do ní snažila vpravit 1½ prášku proti bolesti. Z oběda jsem si dala bokem kus masa, že do něj zabalím prášek, Bess ho spolkne a jedeme. Bess spolkla maso, piluli rozkousla a obě půlky vyplivla. Tohle nikdy neudělala 🤷, vše co je jen trochu voňavé od masa, jedním slovem vdechne…a teď tohle?🤔

Rozhodla jsem se, že budu drsná. Jemně! drsná. Půlku pilule jsem se jí snažila vsunout do krku tak, aby ji musela polknout. Na třetí pokus se to podařilo 👍. Druhá půlka šla ještě o něco lépe, myslela jsem si… Bessy dostala pilulku a lehla si na deku. Já si šla umýt ruce. Vracím se a chválím ji, jak byla šikovná, když v tom mě můj společník na mnichovsko-veterinární cestě, upozorní že tak úplně šikovná nebyla, neboť pilule se válela na dece vedle psa 🤣. 

Každopádně se mi nakonec, díky super voňavé psí paštičce, kterou jsem prozřetelně v Mnichově Bessynce koupila pro radost, podařilo i zbytek léků do ní vpravit.

Za chvíli mě čeká další pilulkový souboj, tak se na něj psychicky připravuji. A taky tady musím udělat různá opatření, ale o tom vám napíšu třeba až zítra…dnes už to nezmáknu…

Kamarádi, kolegové, známí i neznámí dobrodárci, pořád ještě musím děkovat za vaše přátelské pozdravy, zainteresované SMS zprávy a dotazy na Bessynku.

Moc to pro mě znamená.

Zase napíšu, Hanka

Jak už jsem avizovala v nadpise, tak kolem 14. hod mi volal pan profesor se slovy: „Alles hat geklappt!“. Všechno klaplo 👍.

Jsem moc ráda a opatrně se těším, že už má Bessynka to nejhorší za sebou, a že už bude jenom líp. Bohužel jsme dnes za ní nemohli, aby byla v klidu, ale zítra v 11 hodin si ji máme vyzvednout a pojedeme domů. 

Jsem nervózní, jak to tam sama zvládá. Nikdy v cizím prostředí beze mě nebyla.  Nervózně odpočítávám čas a už chci být s ní.

Doufám, že vše je na dobré cestě, a že další aktuality, které budu sdílet už budou jen o jejím zlepšujícím se stavu 🙏🍀🙂.

Znovu děkuji a nejen za všechnu Vaši pozitivní energii!

Bessy je přijata na kliniku. Teď jsme spolu absolvovaly EKG, zavedení katetru pro narkózu, odběr krve a pak už šla sama na sál. Byla strašně hodná a šikovná.

Jsem moc ráda, že má šanci, že jí bude líp, ale mám stažený hrdlo. Vlastně mám stažené úplně všechno a moc moc si přeju, aby tak , jak důvěřivě odcházela na operaci, aby se v pořádku ke mně vrátila.🙏

Všem děkuji za milé zprávy plné podpory 🫂.

Držte palce 🍀.

Dnes mi volal pan profesor Wess, že máme být v Mnichově již zítra do 10. hod a v poledne by Bess měla jít na operaci.

Chtěla bych moc poděkovat všem svým kamarádům, kolegům, známým i neznámým dárcům za vaši podporu finanční i psychickou ( i když si možná někdo myslíte, že jsem cvok 😉).

Každopádně moc to pro mě znamená🫂 Děkuju.

Držte nám palce, ať to štěstí moje černý tady se mnou lítá ještě minimálně dalších 5 let. 

Na základě mého e-mailu profesoru Wessovi, jsme včera obdrželi zprávu, že máme ve středu 10. 5. zablokovaný termín na příjem na klinice, následující den operace, Bessy zůstane po zákroku přes noc v nemocnici na pozorování a v pátek bychom mohli jet domů.

Cena je upřesněná na 2500 Euro.