Kantýna bez ména - hlad je největší nepřítel

Pamatujete si, čím jste si přáli být jako malé děti?

Nejdřív jsem chtěla být princeznou, pak kadeřnicí…po letech se tyto vize nějak rozplynuly a po dokončení studií jsem se začala rvát o své pracovní místo na trhu s ostatními.

Měla jsem různé typy zaměstnání, v různých odvětvích. Nějaké mi braly sílu, jiné jsem měla ráda. Nikdy jsem se ale necítila být na tom pravém místě. Vše jsem přesto brala jako skvělou zkušenost, díky které jsem se vyvíjela.

Všechno tohle byly díly do skládačky, kde jsem postupně sbírala další a další dílky.

A já mám pocit, že jsem se schovávala celé ty roky v koutě, vnitřně bojovala s tím, že nejsem tam, kde jsem cítila, že mám být…                 A po letech jsem našla ten poslední dílek skládačky – to svoje místo. Které cítím, že je zde.

Místo v kuchyni, u tvoření jídel, zákusků sladkých i slaných, u vymýšlení receptů.

Místo, kde se sejde parta přátel, rodina, pár, nebo člověk sám a věnuje si chvíli času na duševní hygienu. Místo, kde Vás přivítají s úsměvem, s vděkem. Místo, kam když příjdete, nikdy se nebudete cítit sami…budete se cítit doma. Vítaní.

Bistro, kde se zhmotní veškeré mé sny. Kde se mohu realizovat ve svých nápadech a vášních. Kde mohu uplatnit to, co umím, co mě baví, být mezi lidmi a posouvat své hranice od uvaření/upečení až po servis zákazníkovi.

Místo, kde mohu o někoho pečovat. A to já zbožňuju. Tu radost, která se ve mě rozpíná, když někomu chutná…

Navíc, když to bude za dostupné ceny, které nezruinují Vaši peněženku.

Michala Kalibergová, z Náchoda – celý život i já ráda pomáhám ať v různých sbírkách veřejných na pomoc útulkům, lidem se zdravotním problémem, nebo sbírkách komerčních. 

Věřím, že když někdo svým snům věří, že je až ,,fyzicky cítí" – jako by po nich mohl sáhnout, když na ně pomyslí, měl by se pokusit je uskutečnit.

Něco, s čím chodíte spát na mysli a vstáváte s tím. Asi jako, když jste zamilovaní,…nemůžete to dostat z hlavy :).

Takhle se cítím, když si představím realizaci tohoto projektu, otevření bistra, o jehož splnění měsíce usiluji.

Ať je doba jakákoliv, jsem přesvědčená o tom, že je tohle jeden z pilířů duševní hygieny – dát si kávu, něco na zub, nikam nespěchat a vychutnat si chvíli okamžiku. Zapomenout na starosti. Nadechnout se.

Rozpočet se ale vzhledem k této době, k neustálým dalším karambolům, dostává do výšek, kde vím, že to sama už dávno nezvládnu. Nechci se ale vzdávat něčeho, o čem sním už několik let. Chci usínat s pocitem, že nemusím vstávat do práce, ale že chci. Těšit se na každý nový další den.

Samozřejmě podnik nemůže a nebude stát jen na mě. Chci zaměstnat svou maminku, aby měla konečně skvělou práci, kterou si nesmírně zaslouží. Umožnit i babičce přijít si vydělat nějaké kačky a být mezi lidmi. A pokud to bude v mých silách, dát práci i dalším členům rodiny, či přátelům.

Nechci ale jen ,,brát".

Mám touhu i nadále podporovat a pomáhat z vydělaných prostředků. Proto z každé účtenky budu darovat finanční obnos na pomoc. Každý měsíc budu posílat za naše bistro finanční dar na jinou organizaci, na tu, kterou společně pokaždé vybereme na našem instagramu. A to vše díky Vám.

Vše tam s Vámi budeme sdílet. Včetně naší cesty za splněným snem.

Chci sobě i Vám dokázat, že když do čehokoliv dáte srdce a zůstanete pokorní, dokážete víc, než si myslíte. Že je jedno, kolik je Vám let, kolik nezdarů za sebou máte…když jste houževnatí a cílevědomí, nesmíte se zkrátka vzdát.

Chci Vám zároveň ale ukázat i to, že to nenese jen samé radosti, ale taky kupu starostí, obětování, rizik…ale ono to za to stojí. Protože vždycky, když Vás napadne, že vzhledem k nátlaku celé té situace tuhle cestu vzdáte, vzápětí si uvědomíte, že Vás tam to srdce táhne. A o to víc zaberete.

Je to prostor, který je teď ve stavu ,,rozsypané zdi, cihly a okna" v budově, která pochází z roku 1929.

Je zde potřeba provést kompletní rekonstrukci a kolaudaci.

.

Od natahání vody, kanalizace, elektriky, bourání a opracování zdí, včetně zásahu do zdi nosné, vyřešení vlhkosti, zavedení topení, izolace, betonování  a spousty dalších potřebných kroků od stavebních prací až po práce montážní, včetně vybavení.

.

Zkrátka je to prostor, který potřebuje lásku a péči.

Místo s velkým potenciálem, které si Vás okamžitě získá.

Prostor, který mi pokaždé, když vejdu zastaví tlukot srdce. Téměř dva roky jsem jezdila kolem a pokaždé se otáčela a cítila, že mě to tam táhne.

Když se mi konečně podařilo sebrat odvahu a dostat se k telefonnímu číslu na majitele,…poprvé když jsem vešla, myslela jsem, že mi pukne srdce. Štěstím. Pocitem, že tady je moje pracovní doma.

Ihned jsem měla vizi, co, kde bude, jak to bude vypadat, jak budu vítat zákazníky a dělat maximum a zlepšovat sama sebe, aby se k nám vraceli. Aby u nás našli pravidelné útočiště.

Věřte sami v sebe, ve své sny. A věřte prosím i mně.

V tomto projektu je moje srdce, můj rukopis. A já budu nesmírně vděčná, když jej jakkoliv podpoříte.

Sledujte tuhle dobrodružnou cestu i na instagramu:    kantynabezmena

https://www.instagram.com/kantynabezmena/

DĚKUJU.