Představení projektu
Jsem princezna, blbečku! Kniha o životě na polovinu falešném princi a cestě ze dna.
„Migréna není jen bolest hlavy. Někdy je to život na polovinu.“ Skutečný příběh ženy, které chronická nemoc a manipulativní partner vzali téměř vše. Pomozte vydat syrovou, vtipnou i mrazivou knižní zpověď o tom, jaké to je ztratit sebe samu – a jak najít odvahu utéct jen ve svetru a teniskách a začít znovu.
O čem je příběh.
Většina lidí si pod pojmem migréna představí chvilkovou indispozici nebo prášek zapitý vodou. Pro Annu však znamenala více než dvacet dní v měsíci strávených v temné místnosti u záchodové mísy. paralyzující vyčerpání a paralyzující strach, kdy přijde další záchvat. Věřila, že lásku si musí zasloužit neustálou péčí o druhé. Když se po zkrachovalém prvním manželství zamilovala do okouzlujícího muže, zdálo se, že konečně potkala svého ochránce. Místo slibované svatby v bílých šatech z peříček a společného života se však ocitla v pasti exekucí, zákazů, křiku, a stupňujícího se psychického teroru. Její partner z vysněného domova udělal vězení. Zlom přišel v říjnu 2023. Ve chvíli, kdy šlo o holý život, nasedla Anna brzy ráno do auta bez peněz, bez léků i bez dálniční známky a jen ve svetru a teniskách odjela. Přežila – a rozhodla se promluvit.
Proč tato kniha musí vyjít.
Tato kniha není jen osobním deníkem. je to otevřená výpověď a maják pro tisíce dalších lidí.
Boří mýty o migréně: Ukazuje neurologickou realitu nemoci, která není vidět, ale dokáže člověka existenčně i společensky zlikvidovat.
Otevírá téma skrytého domácího násilí: Psychická šikana, manipulace, ponižování a „trestání tichem“ nezanechávají modřiny na těle, ale ničí lidskou duši. Kniha pomáhá rozpoznat varovné signály dřív, než bude pozdě.
Dává sílu obětem: Ukazuje, že odejít ze zničujícího vztahu není selhání, ale největší akt odvahy a sebelásky.
Anotace:
Anna chtěla slyšet pouhé „jsi v bezpečí“, ale místo toho jí život protáhl peklem manipulace, chudoby a izolace.
Těžké dětství v zadním pokojíčku a pocit vykořenění z ní vychovaly empatickou ženu, která neuměla říkat ne. První manželství zničila neznalost migrény i mužova lhostejnost k jejímu utrpení. Druhá šance na lásku s modrookým Janem vypadala jako vystřižená z romantického filmu. Jenže růžový trip brzy vystřídaly exekuce, ztráta práce a živobytí v podnájmu nad hlučnou restaurací. Anna postupně přichází o přátele, vlastní identitu i poslední úspory.
Tělo vypovídá službu pod náporem panických atak a Janova šikana přerůstá v otevřený teror. Zůstává v pasti, z které zdánlivě není úniku, dokud nepochopí, že tiché přežívání jí zabíjí rychleji než samotná nemoc. Do příběhu přichází i nečekaně stará panenka Ohavka a zrcadlení generací, trauma dětství a síla mateřství.
Když se domácnost promění v psychické vězení plné výhrůžek, zvracení a zničeného zdraví, Anna se ocitá na samé hranici sebevraždy. V říjnovém ránu však udělá krok, který změní vše.
Jaké neobyčejné poselství se skrývalo ve snu o zelené louce a starém vláčku, který Annu provázel od smrti jejího dědečka?
Proč se obyčejný plastový kelímek bez ucha s obrázkem mopsíka stal tím nejcennějším dárkem, který Anna o Vánocích dostala?
Jakou roli sehrála německá policie a přivolaná tlumočnice ve chvíli, kdy se Anna poprvé pokusila nahlásit domácí násilí?
Co se stalo se starou krabicí oblečení, pro kterou manžel rozpoutal svůj nejagresivnější výbuch?
Kde přesně našla Anna odvahu nastartovat auto a odjet bez peněz, dálniční známky i zimní bundy?
Ukázka z knihy:
Nepřála si ji. Nečekala jí s radostí, nepatřila do žádného snu. Už v okamžiku, kdy se Annina matka dozvěděla, že v sobě nosí dítě, ucítila jen tíhu. Dívala se na ni jen s odporem a tichou výčitkou jako nevyřčené zaklínadlo. „Tohle jsem nechtěla.“ Když se Anna narodila, místo hřejivé náruče jí přivítalo ticho a chlad. Takový ten, co zaleze pod kůži a zůstává.
Ukázka z knihy:
Pánovi nikdy neřekla tati a musela se smířit s životem v jeho přítomnosti. Pěkně se k ní nechoval, vše jí zakazoval a dokázal se rozčílit i z naprosté zbytečnosti. Jako byl příchod zvenku o deset minut později, obvykle nepříčetně křičel: „Když neposloucháš nemusíš tady být! Tvůj táta na tebe stejně neplatí!“ Nechtěla tam být, nechápala o jakém tátovi mluvil, ani nevěděla, jestli nějakého má. Ptala se matky, ale ta jen odsekla, žádný táta není.
Ukázka z knihy:
Anna přestala být dítětem. Nikdy vlastně nedostala prostor jím být, protože se tak rozhodli dospělí kolem ní. Místo učení musela venku vozit ten obrovský, hnusný bílý kočár. Uklízela, nakupovala a hlídala uřvané mimino. Někdy i prala a věšela bavlněné pleny. Byla to povinnost, ne občasná pomoc. Měla dělat chyby, běhat venku, smát se a pomalu dospívat. Přebrala roli, která nepatří dítěti a automaticky se očekávalo, že vše zvládne a její potřeby musí jít stranou.
Ukázka z knihy:
Oheň byl cítit z oblečení i vlasů, matka jí svlékla, pouštěla na ní ledovou vodu a vztekle opakovala: „Fuj.“ Mívala v očích znechucený pohled, jakoby se dívala na něco odporného. Pokoušela se z ní smýt špínu, která tam nebyla.
Ukázka z knihy:
„Takto vznikají vzorce, kdy žena vyroste s pocitem, že je problém. Když si musí lásku nějak zasloužit. Dlouho v dospělosti hledá sama sebe než pochopí, že nastavené hranice a sebeláska není sobectví. Pro tohle si ženy v dospělosti nechají ubližovat a bojují o lásku, která láskou není. Slovní i fyzické ubližování znají, proto jim nepřijde zvláštní u svých partnerů.“
Ukázka z knihy:
Myslela na babičku s dědou a přitom se jí udělalo divně nevolno, rozbolela jí hlava. Podle matčina názoru málo jedla, ale jen při myšlence na jídlo cítila divný pocit v žaludku. Odpoledne zvracela a jako mávnutím kouzelného proutku přišla úleva.
Ukázka z knihy:
Dnes už je její dcera dospělá a už vedle ní nestojí, jako strom s hlubokými kořeny. Má svůj život, do kterého Anna nepatří. Přestože si nese v sobě spoustu nesmazatelných jizev, které nikdy nezmizí. Ví, že z jednoho zlomeného osudu se zrodil jiný. Silnější a lepší, který nekopíruje bolest. Je si jistá, že Eliška nebude opakovat chyby své matky. Každou chvilku se s láskou dívala na svojí holčičku.
Ukázka z knihy:
Toužila po jednom jediném dni bez bolesti. Bez únavy, která vycházela z nekonečných migrén a zvracení. Po odeznění migrény, která trvala i tři dny přicházela další zvláštní bolest hlavy, neklid a únava jako předzvěst čehosi.., většinou dalšího záchvatu migrény. Přála si ráno vstát, jít do práce, večer se opít a ztratit klíče i kabelku, usnout v parku na lavičce, vzbudit se nahá vedle neznámého muže… cokoliv, jen aby už tohle skončilo. Tenhle život přestávala zvládat… „měli bychom si promluvit o tvým počínajícím alkoholismu, Anno.“
Ukázka z knihy:
Po obědě se ozval zvonek a za dveřmi stála sotva osmnáctiletá zpěvačka v kožíšku. Ještě jí proběhlo hlavou, jak je o proti ní mladá a krásná. Slečna si přišla Standu vyzvednout až domů. Ten se oblékl a odešel s ní, prý jdou s kapelou na pivo. Anna se ve svých dvaceti sedmi letech cítila stará, nepotřebná a odsunutá. Byla pořád nevyspalá a sama s plačícím miminkem a migrénou.










