Jsem skoro už pětiletá kříženka flat coated retrívra, miluji vodu, dlouhé procházky, moc ráda aportuji, skáču přes překážky, baví mě sporty, ale taky se ráda natáhnu a chrupkám jako lazar.
Bývala jsem šťastná do doby, dokud jsem neonemocněla.. V srpnu 2023 jsem náhle neměla náladu, bylo mi špatně, zbledla jsem, měla horečky. Mamka s Taťkou na nic nečekali a vzali mě k doktorce. Doktorka mi vzala nějakou krev (au au), zjistila, že mám anemii, ale nevědělo se, proč.
Začala éra návštěv doktorů. Přes noc jsem přišla o všechny červené krvinky a do 24 hodin jsem utíkala před paní Zubatou, skrz vetcentrum v Praze na transfuzi krve. Páni doktoři řekli, že mám nemoc nazývanou IMUNITNĚ ZPŘOSTŘEDKOVANOU HEMOLITICKOU ANEMII, zkráceně IMHA, jedná se o ošklivou imunitní reakci, kdy tělo likviduje své červené krvinky, na základě nějakého podnětu, který se nepodařilo zjistit.
Léčí se kortikosteroidy, které se po nějaké době snaží snížit tak, aby si tělo zvyklo fungovat bez nich, po celou dobu braní steroidů je tělo bez imunity, takže chytám každou infekci, zánět, každé bebí je pro mě problém, mám často antibiotika, léky pro tvorbu krvinek a skoro každý týden chodím na kontroly krve.
Moje tělo moc dobře nereaguje na všechny ty léky a moje imunita bez steroidů nechce být, beru tedy tolik steroidů, kolik mohu, a bez kterých nepřežiji ani týden. Po steroidech mám sice celkem dost červených krvinek a cítím se lépe, ale dlouhodobě mi vadí.
Začala mi padat srst a mám všude plešku, bolí mě bříško, chytám kvasinky do oušek, atrofovalo mi svalstvo, a už nezvládám procházky delší než 200 metrů. Jsem zadýchaná, špatně se mi dýchá i v noci, ale stále si moc ráda hraju a přála bych si jít v létě zaplavat tak, jak to mám moc ráda.
Mému bráškovi Grootovi je beze mě na procházce smutno. Maminka s Taťkou se mnou stále někde jezdí po doktorech a snaží se mi pomoci, vaří mi doma baštu, a hlídají, abych denně brala léky, které mám. Když mi není zrovna špatně, hraju si, pobíhám, a mám radost ze života :)
