Janko je skvělý táta dvou holčiček, milující manžel a velký dříč. Je to člověk, který chtěl v životě hodně dokázat, především zabezpečit a postarat se o svou rodinu. V prosinci 2021 se však všechno změnilo.
Tehdy Janka začaly opakovaně přepadat migrény. Přičítal to svému pracovnímu vytížení. Ani návštěva pohotovosti nepomohla. O týden později přišly horečky a cesta do nemocnice.
Po několika hodinách mi doktoři sdělili, že Janko prodělal mrtvici. Druhý den jsme zjistili, že příčinou byla infekční endokarditida. Ta způsobila infarkt, mrtvici a následně sekundární krvácení do mozku. Infekce kolovala celým krevním řečištěm. Je nějaká šance na přežití? Minimální.
Tehdy se můj život poprvé zastavil. Ze dne na den Janko přišel skoro o všechno. I když mu zůstalo snad to nejcennější, naše láska. Navzdory špatným předpovědím lékařů a minimální šanci na přežití jsme nikdy nepřestali věřit. Léčba začala pomalu zabírat.
Po týdnu se můj manžel probral z kómatu, avšak s polovinou těla ochrnutou. Postupně začal reagovat, hýbat prsty a hlavně mě poznávat. Znovu nám dal naději a dokázal, jak moc chce žít.
Bohužel krvácení do mozku zanechalo další následky. Kromě ochrnutí části těla byla nejvíce postižena centra řeči a paměti.
I pro naše dcery to bylo neuvěřitelně náročné období. Čtyřletá Klára to nesla velmi špatně, nemohla tatínka navštěvovat. Chybělo jí jeho objetí, společné chození do školky a hry. Nebylo dne, kdy by se nezeptala, jestli je tatínek v pořádku, a kdy se vrátí domů.
Během následujících šesti měsíců rehabilitace jsme se vše učili od základů. Začal se učit mluvit s 1,5letou Sofinkou a společně jsme se snažili oživit vzpomínky na rodinu, okolí a práci v IT firmě, kterou miloval.
Díky pravidelné rehabilitaci hrazené ze státního pojištění udělal Janko velký pokrok. Po roce usilovné práce zvládne krátké procházky i základní hygienu s mou asistencí. Nedokáže stále číst ani psát. Má před sebou ještě dlouhou a náročnou cestu.
Pokroky se v poslední době zpomalují. Janko potřebuje další fyzioterapii, ergoterapii a zejména logopedii, aby se jeho mozek a tělo mohly nadále zotavovat.
V současné době hradíme značnou část nákladů na terapii, cestovné, ubytování, stravu a léky z rodičovského příspěvku a sociálních dávek. S touto diagnózou však doslova hrajeme o čas. Čím rychleji pacient postupuje, tím větší má šanci na návrat do normálního života.
Přes všechny pokroky se Janko zatím nemůže vrátit do práce a stále potřebuje mou péči. Bohužel naše rodina potřebuje více pomoci, než mohu poskytnout. Snažím se být usměvavou maminkou, která je vždy připravena vyjít vstříc potřebám svých dětí, a silnou oporou svému manželovi v situacích, které jsou nad jeho fyzické i psychické možnosti.
Janko je silný bojovník, který se nikdy nevzdává. Díky svému nakažlivému optimismu a dobrému srdci byl a je vždy připraven podat pomocnou ruku. Věřím, že s Jankovým odhodláním a pozitivním přístupem se nám podaří vrátit ho do normálního života. Moc bych si přála, aby se našly finanční prostředky na úhradu odborné léčby.