Milí přátelé i ostatní zabloudivší,
jmenuji se Jana Vébrová a hraji na harmoniku. Tak trochu jinak zpívám, a tak trochu jinak se snažím skládat písničky. Dalo by se o mně říct, že jsem dost samorost. Takový žánrově nelehko zařaditelný. Velice dynamický a živelný.
V roce 2007 jsem vydala debutové album Kykyrý (u Indies Scope), které mělo na české hudební, alternativní a folkové scéně docela výjimečný ohlas.
Od té doby uplynulo v řece spousta (i velké) vody (vím, o čem mluvím, žiju jednou nohou ve vodním mlýně i Nisy) a profičelo spousty vichřic nebo naopak nad krajinou trčelo bezvětří (má druhá noha zůstává v rodném větrném mlýně v podhůří Lužických hor).
Kykyrý je vyprodáno a po dalším albu je prý mezi fanoušky a kamarády muzikanty hlad.
Tak mi nezbylo než sebrat odvahu a všechny ty písně, co jsem za patnáct let mezi starostmi a radostmi o rodinu, zavařováním, pletením, šitím a dalšími kratochvilnými činnostmi, které mě vskutku krásně odváděly od systematického skládání, natočit.
Album se bude jmenovat KAMENY ZE DNA a není těžce vykalkulovaným názvem, ale každodenně žitou zkušeností. Je inspirován 15 lety prožitými těsně u řeky, kdy se taková prostá činnost jako je sbírání a lovení kamenů a ohlazených střípků ze dna stává všedním rituálem. Přeneseně tento úkon můžeme aplikovat i do vlastní sebereflexe: saháme si do svého nitra, vytahujeme kameny, některé mají strukturu/příběh veselejší, jiné smutnější. Ideálně když je pak všechny smířlivě položíme vedle sebe nebo s úsměvem a lehkostí hodíme zpět do vody.
