Představení projektu
Jak šel čas. To je název knihy, kterou bych moc rád vydal. Její koncept mám už hotový. Je o lidech, o tom, jak a čím žijí, jaké mají plány, po čem touží. Úspěch i neúspěch, štěstí i neštěstí jsou součástí života. Kniha je toho svědectvím.
O tom jsou moje fotografie, které vznikaly celý můj profesní i tvůrčí život a knihu vytvářejí. Jsem původním povoláním fotograf a čas jsem věnoval i vlastní tvorbě. Tato humanitní fotografická reportáž má tradici a své tvůrce ve světě i u nás. Kniha o velikosti 24 × 24 cm a sto listech obsahuje necelých 200 fotografií a její náklad má být 100 výtisků. Aby se vše zdařilo a kniha vyšla, je třeba na to získat peníze. Budu moc vděčný, pokud se to podaří prostřednictvím Donia, a děkuji všem lidem, kteří přispějí na dobrou věc. Pro vaši představu si ještě dovolím poslat několik fotografií z knihy (v galerii výše).
Kdo za projektem stojí?
Jmenuji se Herbert Ullrich a jsem povoláním fotograf. Kromě pracovních povinností jsem se věnoval volné tvorbě na nejrůznější témata. Moje favoritka byla vždy humanistická reportážní fotografie. A o tom bude také moje kniha. Zajímají mě lidé a jejich osudy, jejich radosti i starosti. Fotografie je úžasný prostředek, který to dokáže realisticky zachytit. Ale nejen to. Fotograf postřehne empaticky grimasu obličeje, okamžik připravovaného gesta, odhadne předem průběh děje. A někdy naopak je v klidu vše vyjádřeno. Obsah je vždy tím nejdůležitějším.
Bez fotografie si už dnes neumíme náš život představit a to s jejími klady i zápory.
Základem živé fotografie je humanistická reportáž. Pro práci reportéra je nutná orientace, rychlost a postřeh. Důležité je navázat kontakt a jít co nejblíž. Zvládnout situaci, která se rychle a nenadále proměňuje, volbou správné citlivosti, clony a času. A také stisknout spoušť o zlomek vteřiny dřív. Tak vznikne svědectví daného okamžiku. Pro jeho pravdivost je však podstatná empatie fotografa.
Správcem kampaně je můj vnouček, Bertíček Ullrich, který je mým dlouholetým asistentem se vším co se týká počítačů.
