Jak mi rakovina změnila život

Jmenuji se Patricie Dávidová, je mi 31 let a donedávna jsem byla úplně normální aktivní veselá holka, která od svých osmnácti let pracovala a měla velké životní plány. To vše se změnilo během jedné vteřiny, kdy mi byla diagnostikována rakovina B-ALL.

V poslední době (cca dva roky) jsem byla celkem často nemocná, především vysoké teploty a respirační onemocnění. K tomu všemu se později přidala zvláštní bolest zad, vše jsem pečlivě řešila se svou doktorkou, která tvrdila, že bolest je z práce, jsem jen přepracovaná, jindy jsem zas byla léčená na zánět ledvin…

Nic však nenasvědčovalo tomu, že bych byla vážně nemocná, veškeré krevní testy jsem měla v naprostém pořádku.

Jednoho dne jsem v práci zkolabovala, nemohla jsem se pohnout, necítila jsem nohy. Přijela záchranka a začalo kolečko, já i moje rodina, všichni jsme si zkrátka mysleli, že budu mít jen nějaký horší výhřez ploténky… Dostala jsem se k velmi pečlivému lékaři, který udělal všechna možná vyšetření a přišel s zatím nepotvrzenou diagnózou, rakovina. Vyšetření ukázalo, že mám několik nádorů v kostech, zatím se nevědělo, zda je to zhoubné, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že moje práce je v Německu, byla jsem odeslána z nemocnice na onkologii do Drážďan, kde mi, bohužel, po odebrání vzorku potvrdili leukémii, ovšem velmi vzácnou, se kterou si nevědí rady ani ti nejlepší z nejlepších, neboť se s tím zatím nesetkali. Celkem rychle byla zahájena léčba, v srpnu minulého roku jsem podstoupila 4 cykly dvacetičtyřhodinové agresivní chemoterapie. Za 4 měsíce léčba skončila a přišla další špatná zpráva, není to pryč, v dubnu roku 2023 nástup do nemocnice a opět chemoterapie, 5 cyklů, tentokrát jiné složení plus chemoterapie v práškách a nikdo neví, zda mi to pomůže, nebo ne. Svůj zdravotní stav jsem řešila i v České republice v Praze, kde mi bylo potvrzeno, že můj stav je skutečně vzácný.

Procházím si peklem, které bych nepřála nikomu, nežádoucí účinky chemoterapie jsou šílené, ale přes všechno chci pořád bojovat a tu mrchu jednoho dne porazit. Navíc mám skvělou rodinu, která mi pomáhá, jak jen může a zaslouží si, abych to nevzdávala. Po ukončení první chemoterapie mi začaly pomalu opět růst vlasy a měla jsem radost, momentálně jsem zpět na onkologii a musím se s tím vším vypořádat znovu. Některé následky si však ponesu celý život, není to vůbec jednoduché, ale  říkám si, důležité je, abych přežila! 

Myslela jsem si, že po první chemoterapii pomalu nastoupím zpátky s radostí do práce, ale zatím to nepřichází v úvahu a vůbec nevím, co bude dál.

Vybranou částku použiju na bydlení a základní životní potřeby, protože vůbec netuším, co mě ještě čeká, jak dlouho léčba potrvá, jestli se vůbec vyléčím a kdy budu moct opět nastoupit do práce a postarat se sama o sebe tak, jako jsem to dělala celý život. Všem děkuji za případnou podporu, nesmírně si toho vážím.