Složili jste se na nový invalidní vozík se zvedacím systémem

Jmenuji se Denis Goll a s vrozenou diagnózou Osteo Genesis Imperfecta – vrozená lámavost kostí. jsem trvale odkázán na elektrický vozík. Svůj první jsem dostal ve svých 11 letech a byl to pro mne zázrak. Mohl jsem se bez problému pohybovat všude, kde jsem potřeboval a chtěl. Na střední škole jsme dostal nový vozík, to mi bylo 16 let. Můj druhý vozík měl spoustu nových vychytávek, Jednou z nich byl zvedací systém, který mi umožnil se lidem koukat z očí do očí. Byl to zázrak. Když jsem si pořizoval další vozík už jsem si nedovedl představit, že bych o takové usnadnění přišel. Nyní jsem ve stejné situaci.  Jsem velice společenský člověk, rád chodím do přírody, za kulturou a žiji aktivní život. 

Jsem držitelem průkazu ZTP/P, můj hlavní příjem je tvořen z invalidního důchodu, ostatní příjmy jsou zanedbatelné, podporují mě spíše psychicky. Vystudoval jsem magisterský obor mediálních studií na Metropolitní univerzitě. 

Před více jak rokem jsem se seznámil s mou přítelkyní, která má z minulého vztahu dvě nezletilé děti. Žijeme ve společné domácnosti. Přítelkyně je momentálně na úřadu práce a také prochází rekvalifikačním kurzem na Chůvu pro děti v předškolním věku. V dnešní době není situace snadná vzhledem k neustále narůstajícím cenám ve všech odvětví.

Můj nový elektrický vozík není zcela hrazen pojišťovnou, a to kvůli několika komponentům, které mi usnadní život. Tím hlavním je zvedací systém, který zvedne sedadlo do výšky zhruba 160 cm. Vzhledem k tomu, že měřím ani je 100 cm je pro mě každý centimetr dobrý. Tento systém mám už od svého druhého elektrického vozíku, jak jsem popsal výše a nedovedu si představit život bez takového usnadnění. Naprosto jsem se s ním sžil a je pro mne nepostradatelný v každodenním životě tím, že mi umožňuje navázat rovnocenný oční kontakt s ostatními lidmi a také při samoobsluze. V běžném životě neustále saháme a díváme se výše, a to platí i pro mne.