Zdravíčko!
❀ Kdo jsem?
Jsem Amálie Sofie a poslední školní rok na Střední škole uměleckomanažerské skládám dohromady projekt, který je zároveň konceptem, osobní výpovědí, rituálem i velkým návratem k sobě. Věnuji se audiovizuálním útvarům a krátkometrážním filmům, které propojuji s výtvarným uměním, prostorem a intermediálními přístupy. 🧪
Nejčastějším používaným motivem v mých pracích je právě hledání neznámých a zapomenutých časoprostorů skrze které nacházím různorodé hranice a zasahuji tak do momentálního vnímání světa!🌞
✹S čím přicházím?
Tentokrát přicházím s audiovizuálním cyklem Kolikrát na tvůj hrob zaprší, když zemřeš.🪺
Instalace Kolikrát na tvůj hrob zaprší, když zemřeš vzniká jako průchod třemi místnostmi Galerie Káznice, kde se snažím pochopit, co vlastně znamená smrt a ztráta – ne „katastrofa“ a něco doslovného, morbidního, ale jako proces. Něco, co má předcházení, mezistav a pak znovuzrození.🪷
Projekt stojí na čtyřech liniích, které se v prostoru oddělují i znovu potkávají:🧬
Bardó (duchovní ideál a mezistav vycházející z tibetského buddhismu),🕉️
Zpověď (syrová tělesnost a realita vycházející z klinické smrti),🩻
Tělo (hmota a materiály),🪨
Duše (světlo v pohybu, které putuje dál). 🕯️
Celé putování je pak děleno do tří etap. Předcházení = to co dané zkušenosti předchází, mezistav = ta daná zkušenost a znovuzrození = to, kým jsme po dané zkušenosti.
Předcházení je tak o momentu, kdy se tělo odděluje od duše. V tento moment je i největší prostorová mezera (bar-do) mezi každou ze čtyř linek, kterou se skrze instalaci snažím dodržet. Předcházení u klinické smrti může být bolestivé, u buddhismu se ale říká, že jsme s tím srovnaní, když přeci meditujeme na smrt. Co když jsme ale nemocní – tím pádem strastní. Funguje ten ideál i tam, nebo se snažíme bolest popírat pro dosažení nějakého toho ideálu?🌫️
Do mezistavů už jen putuje duše a to v každém případě. Proto se všechny linie k sobě prostorově dostávají blíž. Vzniká tak jiný svět, takový, který jsme doposud ještě neobjevili. Zajímavá část mezistavů je i vstup těla – zacházení s tělem buddhisty. 🫧
Znovuzrození už je v každém případě to, kdy si nehmotný najde hmotný. Taky všechny čtyři principy si jsou rovny. Tak pak vzniká rituál, kdy má člověk v každém případě možnost tvarovat si realitu ve které teď žije. Každý náš krok je stopa nového začátku.🐚
Projekt se tak nemusí vztahovat na konkrétně smrt, ale i na prožívání ztráty, nových začátků, zkušeností a nebo to, čím si právě divák prochází.
