The English text is in italics after each Czech paragraph
Koncem minulého roku došlo ve Východním Kongu, v oblasti zvané Kivu, k eskalaci dlouhotrvajícího konfliktu.
Ozbrojená skupina zvaná hnutí M23 postupně obsadila řadu měst, včetně největšího města Goma, a naplno propukla válka. Letos v únoru bylo obsazeno i město Bukavu, druhé největší v oblasti, a život více než milionu jeho obyvatel se zásadně změnil. Výrazně se zhoršila bezpečnostní i ekonomická situace. Prudce vzrostly ceny potravin a základních potřeb, mnoho lidí přišlo o práci – ať už pracovali na sebe, pro stát, nebo pro zahraniční organizace – a někteří byli nuceni uprchnout. Zároveň došlo ke snížení mezinárodní pomoci.
Late last year, a long-running conflict escalated in the Kivu region of eastern Congo.
An armed group called the M23 movement gradually captured a number of towns, including the largest city, Goma, and war broke out in earnest. This February, the city of Bukavu, the second largest in the region, was also captured, and the lives of more than a million inhabitants were fundamentally changed. The security and economic situation has deteriorated significantly. The price of food and basic necessities has risen sharply, many people have lost their jobs – whether they were working for themselves, for the state or for foreign organisations – and some have been forced to flee. At the same time, international aid has been reduced.
Válka dopadá i na kulturu – a především na samotné umělce.
Festivaly, koncerty, výstavy a další veřejné akce byly zrušeny. Řada kulturních projektů přišla o financování, některé instituce, které v minulosti umění podporovaly – například Francouzský institut – byly uzavřeny. Umělci ztratili nejen zdroj příjmu, ale i možnost veřejně prezentovat svou tvorbu. V důsledku zhoršené ekonomické situace lidé vydávají veškeré prostředky převážně na základní potřeby a na podporu umění nezbývají peníze.
The war also affects culture – and especially the artists themselves.
Festivals, concerts, exhibitions and other public events were cancelled. Many cultural projects lost funding, and some institutions that had supported the arts in the past – such as the French Institute – were closed. Artists lost not only a source of income but also the opportunity to present their work publicly. As a result of the worsening economic situation, people are spending all their resources mainly on basic necessities and there is no money left to support the arts.
Náš projekt:
V této situaci chceme podpořit místní umělce vznikem hudebního alba tří mladých začínajících zpěváků. Projekt jim umožní nejen získat drobný příjem – což v místním kontextu často znamená obživu pro celou rodinu a podporu širší komunity – ale také získat další profesionální zkušenosti a prezentovat svůj talent mimo oblast zasaženou válkou, včetně online prostoru. To jim může pomoci zajistit si obživu i do budoucna. Do tvorby alba bude zapojena řada dalších lidí (umělci, zvukaři, producenti atd.), kterým projekt také umožní výdělek.
Our project:
In this situation we want to support local artists by creating a music album of three young aspiring singers. The project will allow them not only to earn a small income – which in the local context often means a living for the whole family and support for the wider community – but also to gain further professional experience and showcase their talent outside the war-affected area, including in the online space. This can help them to secure their livelihoods in the future. A number of other people (artists, sound engineers, producers, etc.) will be involved in the production of the album and will also be able to earn income from the project.
Představení zpěváků:
Introduction of the singers:
Bts Paka
Nacinda Ushindi, vystupující pod jménem Bts Paka, se narodil v Bukavu. Je mu 21 let a má čtyři sourozence. Hudební kariéru začal v osmi letech v kostelním sboru, nejprve jako bubeník, později jako zpěvák. Svého otce nikdy pořádně nepoznal – zemřel, když mu byly dva roky. Hudba se pro něj stala útočištěm, tichou přítomností, která ho provázela, když nikdo jiný nemohl.
Ve dvanácti letech se zúčastnil místní soutěže „Best of Baghdad“, kde zaujal svým dojímavým hlasem a afro-rumba stylem.
„Když je hudba jediným prostředkem k obživě, je to v této době velmi těžké,“ říká. Přesto dál zpívá – jako způsob resistence vůči tichu, které válka vnucuje mnoha mladým talentům.
Nacinda Ushindi, performing under the name Bts Paka, was born in Bukavu. He is 21 years old and has four siblings. He started his musical career at the age of eight in a church choir, first as a drummer and later as a singer. He never knew his father properly – he died when he was two years old. Music became a refuge for him, a quiet presence that accompanied him when no one else could.
At the age of twelve, he entered a local “Best of Baghdad” competition, where he impressed with his moving voice and afro-rumba style.
“When music is the only means of making a living, it's very difficult in these times,” he says. Yet he continues to sing – as a way of resisting the silence that war imposes on many young talents.
Auras
Aurélie Mundundu Neema, vystupující pod pseudonymem Auras, pochází také z Bukavu. Je nejmladší z osmi sourozenců a dnes je jí 19 let. I ona objevila vášeň pro hudbu v dětském sboru v kostele, a to již ve svých šesti letech. Postupně se její projev zdokonaloval, a začala psát vlastní texty, hledat svůj osobitý styl.
„Miluji hudbu, protože mně přenáší jinam, uklidňuje moje srdce a pomáhá mi vyjádřit to, co slovy nejde říct“, říká s dojemnou upřímností.
Její čistý, jemný hlas nese naději mládeže, která se nenechá umlčet válkou. Přestože je velmi mladá, píše písně plné emocí – o odvaze, zranitelnosti, o světle v temnotě. Před válkou Auras zpívala v restauracích, na večírcích a různých událostech. Ve městě, které se uzavírá samo do sebe, Auras zpívá dál. Skrze své písně chce propůjčit hlas těm, kteří nemají mikrofon, ale cítí stejnou bolest, stejné pochybnosti, stejnou osamělost.
Aurélie Mundundu Neema, who goes by the pseudonym Auras, is also from Bukavu. She is the youngest of eight siblings and is now 19 years old. She too discovered her passion for music in the children's choir at church, at the age of six. Gradually her expression improved, and she began to write her own lyrics, searching for her own distinctive style.
“I love music because it transports me to other places, calms my heart and helps me express what words can't say,” she says with poignant honesty.
Her pure, gentle voice carries the hope of youth who will not be silenced by war. Although she is very young, she writes songs full of emotion – about courage, vulnerability, light in the darkness. Before the war, Auras sang in restaurants, at parties and events. In a city that is closing in on itself, Auras continues to sing. Through her songs, she wants to lend a voice to those who don't have a microphone but feel the same pain, the same doubts, the same loneliness.
Tween Baby
Aline Masheka, známá pod uměleckým jménem Tween Baby, pochází z Gomy (pozn. největší město ve Východním Kongu). Pochází ze sedmi dětí, dnes je jí 19 let a žije v Bukavu. Nemá žádné formální hudbení vzdělání, má však přirozený talent. Svůj hlas rozvíjela nasloucháním, napodobováním a prožíváním. Povzbuzena svým okolím a pozitivními ohlasy na první nahrávky sdílené online se nedávno rozhodla vydat na sólovou cestu.
„Hudba mi umožňuje vyjádřit to, co cítím, aniž bych musela mluvit. Uklidňuje mě, motivuje a provází v každém okamžiku. Pro mně je hudba víc než zvuk – je to živá emoce“.
Navzdory složitému každodennímu životu dál tvoří. Její písně vycházejí z frustrace i strachu, které proměňuje v melodii. Jejím snem je nabídnout světu jiný obraz Bukavu – obraz emocí, krásy a síly kreativní mládeže, nejen války.
Aline Masheka, known by her stage name Tween Baby, hails from Goma (note: the largest city in Eastern Congo). She is one of seven children and is now 19 years old and lives in Bukavu. She has no formal musical training, but has a natural talent. She developed her voice by listening, imitating and experiencing. Encouraged by her surroundings and the positive responses to her first recordings shared online, she recently decided to embark on a solo journey.
„Music allows me to express what I feel without having to speak. It soothes, motivates and guides me in every moment. For me, music is more than sound – it's a living emotion“.
Despite the complexity of everyday life, she continues to create. Her songs come out of frustration and fear, which she turns into melody. Her dream is to offer the world a different image of Bukavu – one of emotion, beauty and the power of creative youth, not just war.
