Honey by Veterans: Od destrukce k tvorbě
Garant a realizátor projektu: spolek Planet Witness z.s. ve spolupráci s Team4Ukraine.
Pro mnoho vojáků válka nekončí posledním výstřelem. Pro člověka, který se vrací z válečného konfliktu s těžkým tělesným postižením nebo duševním traumatem označovaným jako PTSD, začíná nová, často osamělá bitva o smysl své vlastní existence v civilním životě. Program Honey by Veterans, má za cíl v tomto kritickém období podat těmto lidem pomocnou ruku ve spolupráci s odborníky z oblasti psychologie, rehabilitace a včelařství. Životy, které mohou být ztraceny, zachránit a k tomu je i výrazně zlepšit jako naše společné poděkování.
Nejtragičtějším mementem zůstává válka ve Vietnamu. Zatímco přímo v boji zahynulo přibližně 58 000 amerických vojáků, odhady naznačují, že následkem neschopnosti společnosti absorbovat jejich trauma a poskytnout jim úctu a péči, spáchalo v následujících desetiletích přes 100 000 veteránů sebevraždu. Počet obětí po válce tak drasticky převýšil ztráty na bojišti.
Program je určen pro válečné veteránky a veterány se zdravotním postižením nebo syndromem posttraumatické stresové poruchy. Naším cílem není jen jednorázová podpora, ale vytvoření podmínek pro dlouhodobý a plnohodnotný návrat do aktivního života. Od destrukce k tvorbě, k sounáležitosti a partnerství.
Proč právě včely? Unikátní nástroj rehabilitace
Včelařství v sobě spojuje fyzickou rehabilitaci, psychologickou podporu a ekologickou obnovu. Pro veterána představuje ideální způsob návratu do civilního života z několika klíčových důvodů:
1. Psychologický efekt a práce s "Thousand yard stare" Včely okamžitě zrcadlí vnitřní stav člověka. Úzkost nebo trhavé pohyby vyvolávají reakci včelstva. Práce v úlu tak funguje jako přirozený trenažér sebeovládání a zklidnění centrální nervové soustavy.
Pro vojáka s PTSD představuje včelaření formu tréninku, který v civilním světě hledá jen těžko obdoby. PTSD v mozku udržuje neustále aktivní permanentní stav „bojuj, nebo uteč“. Když otevřete včelí úl, vstupujete do prostoru, kde tato hyperbdělost paradoxně najde své konstruktivní uplatnění. Voják, který do úlu přichází s vnitřním napětím, dostává od včel okamžitou a nekompromisní zpětnou vazbu v podobě jejich zvýšené agresivity. To ho nutí k radikální seberegulaci, kterou by v ordinaci u psychologa nacvičoval měsíce. U včel není prostor pro přetvářku; pokud chce veterán s včelstvem pracovat, musí ovládnout svůj dech, tepovou frekvenci i jemnou motoriku.
2. Duševní azyl a stav „Flow“ Tento proces vytváří stav hlubokého soustředění, kterému se říká flow. Pro člověka, jehož mysl je neustále bombardována invazivními vzpomínkami na extrémní situace, je včelaření cestou k nalezení vnitřního klidu od neustálého napětí. Práce v úlu vyžaduje totální přítomnost v daném okamžiku, protože sebemenší nepozornost může vést k chybě. V ten moment přestává existovat minulost i traumatická budoucnost, existuje jen plást, včelí dílo s plodem, pylovými zásobami s pohybem tisíců včel. Tato nucená bdělost paradoxně přináší obrovskou úlevu, protože mozek poprvé po dlouhé době přestává skenovat okolí kvůli hrozbám a zaměřuje veškerou svou analytickou kapacitu na péči o včely.
3. Smysluplná role a svoboda pohybu- Více zde… Veterán se stává ochráncem a tvůrcem. Péčí o včely přímo pomáhá s obnovou krajiny. Pro veterány a veteránky na vozíku, kteří mohou mít pocit, že je vlastní tělo zradilo, se včely stávají prodloužením jejich existence v přírodě. Zatímco včelař je upoután na místě, jeho včely létají kilometry daleko a opylují krajinu, což mu poskytuje pocit svobody a spojení se světem, který mu jeho hendikep vzal.
