Kdo asi? Krakouš. Kdyby nebylo jeho, tak zapadnu do bahna kdesi uprostřed norských velehor a nikdo o mně už nikdy neuslyší. Jeho neskonalé psychické podpoře a kontinuálnímu přísunu čokolád během putování můžeme vděčit za to, že jsem si znovu sedla ke stolu. Spíš lehla s noťasem do postele. A začala psát příběh, který si teď můžete přečíst.
Jmenuji se Lucie Janíková a je mi 28 let. Jsem holka, co se nebojí výzev a cestě za sebepoznáním a osobním rozvojem mi nebude nikdy nic stát. Silácká slova? Kupte si knížku. Obě.
Občas až brutálním způsobem na sebe aplikuju taktiku: hoď se do vody a plav aneb nejsnáze se vyvinu tím, že zvednu zadek a začnu něco dělat. Kromě psaní a jiného kreativního projevu ráda kutím na zahradě a opečovávám chatu po pradědečkovi, která je mým tvůrčím útočištěm. Lezu po stromech, hraju deskovky, zpívám u ohně a sdílím svou radost s blízkými.
Mám za sebou několik dokončených projektů z různých oblastí od hospodaření na permakulturních farmách na jihu Evropy, sebepoznávacích výprav za dobrodružstvím – těmto dvěma tématům se věnuje moje první kniha Poslední léto – cesta, která mi změnila život, jenž jsem sama ilustrovala a vydala v roce 2024. Dále pořádám autorská čtení, rozvojové a cestovatelské přednášky, na kterých se kromě sdílení vlastních zážitků snažím také ponoukat lidi, aby se nebáli plnit si sny a jít za tím, co jim do života přináší smysl.
”Povídání Lucie Janíkové bylo oživením našich středečních přednášek. Autorské čtení bylo naší premiérou a posluchače si svým kultivovaným a otevřeným, upřímným vyprávěním získala. Cestování a prožitky samostatné mladé ženy byly zajímavým nahlédnutím do jejího pozitivního vnímání lidí i okolí.
Děkujeme.”
—
Jarmila Ambrožová, předsedkyně Klubu seniorů MČ Brno-Židenice
Volnočasově se věnuju také koučování, propojování talentových lidí a nebojím se přiložit ruku k dílu, ať už jde o místní aktivity nebo něco většího. Mé cestovatelské nadšení se postupně přetavilo až ve spolupráci s rodinnou cestovní kanceláří FRČÍME – cestovka pro aktivní lidi, pro kterou jezdím zájezd Rota Vicentina do Portugalska (a chystám i další).
Podporuju také smysluplné české organizace jako Sdružení pěstounských rodin (např. ilustracemi na budoucipestouni.cz), Soliton-team, z.s., Farmářská škola, ArtEdu Production, z.s., a v neposlední řadě nově otevřenou galerii DE MONTFORT v Novém Jičíně, kam se jako rodačka vracím čím dál častěji.
Za největší úspěch poslední doby považuju rekonstrukci a zateplení chaty svépomocí a ke konci už také s pomocí přátel, díky kterým jsme se v chatě po dvou měsících mohli s králíkem znovu zabydlet.
Všechny projekty: spracivbatuzku.cz/projekty/
Můj příběh: spracivbatuzku.cz/about/
Najdete mě také na Facebooku a Instagramu.
