Kniha Hledání domova se nezačala rodit u psacího stolu, ale v libereckém kulturáku. Seděla jsem v poslední řadě na přednášce Matěje Švece a brečela nad fotkami z norské stezky svatého Olafa. Ne kvůli Norsku, ale protože jsem právě poznala, kam mě to táhne dál. Bylo mi tehdy doslova na nic, život mnou vytíral každou kaluž. Rozpadala jsem se na kusy a jediný způsob, jak se dát zase do pořádku, byl znovu vyrazit.
Během 31 dní jsem ušla 800 km napříč norskou krajinou od jižního pobřeží až do Trondheimu, tradičního cíle poutníků, kde se cesty svatého Olafa sbíhají u katedrály Nidaros. Každodenní zápisky v deníku střádaly radosti a krize dlouhého pochodu, ale především vnitřní cestu — chvíle samoty, pochybností i zastavení, kdy člověk přestává řešit běžné starosti a začíná si klást podstatné otázky. Proč vlastně jít? Co je v životě důležité? A co zůstane, když člověk odloží komfort, tempo i jistoty?
Nejde o klasický cestopis ani turistického průvodce, Hledání domova je osobní příběh, vlastní zkušenost a cesta za hledáním skutečného domova. Popis zážitků z poutní cesty se postupně mění v prostor k přemýšlení o směru vlastního života, vztazích a hodnotách. Setkávání s lidmi, jednoduchost každodenního fungování „na lehko“ a rytmus kroků v norské krajině mě samovolně vedli k hledání smyslu a k postupné vnitřní proměně.
„První knížka ,Poslední léto' mě silně zaujala už v rukopisu, proto netrpělivě čekám na druhou. Lucka chodí do daleka a přemýšlí zhluboka, to umí málokdo.“
—
Miroslav Sedláček, scénárista
Více o první knize Poslední léto – cesta, která mi změnila život: https://spracivbatuzku.cz/projekty/knizky/knihaposlednileto/
Vsuvka: toto ⬆️ je Krakouš. Můj parťák. Další střípky informací si posbírejte náhodně v textu či přiložených odkazech. Co všechno se mnou na cestě zažil, poté svědomitě vybrečel do knihy. Malý drak s velikým srdcem.
K putování jsem se dostala spíš z osobní krize než z touhy po dobrodružství. Dospívání ve mně zanechalo mnoho otázek a vnitřní nejistotu, a tak jsem se vydala hledat odpovědi pěšky – s batohem na zádech.
Po studiu techniky a zemědělství jsem se rozhodla svůj život od základů změnit. Na první pouti jsem se konečně setkala sama se sebou a po návratu jsem už nenaskočila do starých kolejí. Čekalo mě náročné období, během něhož vznikla má první kniha Poslední léto – cesta, která mi změnila život.
Situace se postupně začala zklidňovat, některé otázky však zůstávaly. Navázala jsem proto poutí po stezce svatého Olafa v Norsku, z níž vznikla tato kniha. Není jen cestopisem, ale přirozeným pokračováním mého osobního příběhu — hledáním odvahy, směru a smyslu.
