Tadeášek se do 1,5 roku roku vyvýjel jako běžné zdravé dítko. Avšak po jeho 1,5 roce života nastal zlom. Tadeášek se jednoho vzbudil jako úplně jiné dítě. Začal stavět ze všeho pouze dlouhé řady. Nereagoval na své jméno, přestal se smát. Stále jen brečel a držel si uši. Nesměli jsme se ho ani dotknout. Vše co se do té doby naučil, jako by ze dne na den zapomněl. Úplně přestal mluvit, ukazovat a koukat na nás. Chtěl si své řady stavět pouze sám, nikdo mu do nich nesměl zasahovat. Několikrát za den měl několika hodinové záchvaty vzteku, které nešlo žádným způsobem zastavit. Začal mlátit sebe i ostatní. Stále běhal pouze z místa na místo, třepal ručičkama. Začal se bát lidí a dětí. Lpěl na svých rituálech. Přestal jíst co doposud jedl, v noci spal pouze 2–3 hodiny. Přes den přestal spát úplně. Začal chodit po špičkách.
Teď jemu 4,5 je stále celodenně na plenách, sám se nenají, má striktně omezený jídelníček. Papá jen jeden druh jogurtu, jeden druh omáčky a jeden druh pizzy. Je zcela závislý na druhé osobě. Sám se neobleče, neumyje. Při jakékoliv osobní hygieně je nutná plná dopomoc a je u toho velmi neklidný. Začal se slovíčky po 4. narozeninách a však nerozumí mluvené řeči pouze základním věcem, které již zná. Nezvládá změny, lpí na svých rituálech. Nesnese děti , na děti reaguje autoagresí. Tudíž zatím není připraven na školku. Má denně extrémní změny nálad. Je hypersenzitivní na sluch a hmat. Ve 4 letech mu byla ještě k tomu všemu diagnostikovaná frustní spastická diparéza ( částečné ochrnutí svalů na obou dkk). Takže Tadeášek toho moc nenachodí, stále se vozí na rehabilitačním kočárku a nebo nosí na rukou. Nožičky ho často bolí. A chodí po špičkách. Jednu nožičkou už za sebou maličko tahá. Ale každý den bojujeme a snažíme se vážit maličkostí. A každý byť maličký krok kupředu je pro nás velký úspěch.
