Za projektem Galerie Mezisvěty stojíme my dvě — kamarádky a tvůrčí duše Radka Kunovská a Kateřina Šustek. Spojuje nás láska k umění, estetice, lidským příběhům i touha vytvořit prostor, který bude mít skutečnou atmosféru, hloubku a duši.
Radka Kunovská – ta červená
Když mi šiblo na mateřské
Cesta k body artu u mě začala poměrně nedávno. V březnu roku 2023 jsem se po letech na mateřské rozhodla přihlásit na Mistrovství ČR v malbě na obličej a dekolt. V té době jsem měla za sebou pouhých devět měsíců práce s prvními body artovými barvami. Do soutěže v Praze jsem odjížděla s podporou svého týmu, velkou nervozitou i odhodláním zkusit něco, co mě od první chvíle naprosto pohltilo. O několik hodin později jsem se vracela domů vyčerpaná, dojatá a šťastná… ale také s cenou a titulem mistryně České republiky.
Od té doby se body art stal nejen mojí vášní, ale i profesní cestou. Dnes se věnuji face artu, body artu, henně a jague ve svém salonu v Hranicích a zároveň tvořím autorské obrazy a fotografie. Rozhodla jsem se vydat cestou, od které mě mnoho lidí odrazovalo. „Malbou na tělo se neuživíš. A už vůbec ne v Hranicích,“ slýchala jsem často. Přesto jsem se rozhodla poslechnout, místo okolí a sabotérů ve vlastní hlavě, SRDCE. Dnes za mou tvorbou jezdí lidé z celé republiky a moje práce postupně získává pozornost i v zahraničí, například když o mě napsali překrásný článek na francouzských webových stránkách věnujících se tomuto druhu umění.
Od výstav umělců k těm vlastním
Coby vystudovaná kunsthistorička (dějiny umění) mám za sebou praxi jako kurátorka v hranickém muzeu a galerii. Že se moje kroky budou po rodičovské dovolené ubírat znovu k výstavám, ovšem tentokrát těm vlastním, o tom se mi ani nesnilo. Dnes mám za sebou množství výstav zaměřených na malbu na tělo.
Výstavám body artových fotografií se věnuji často ve spolupráci s Czech Art Photo, kdy vystavuji fotografie svých děl na výjimečných místech, například v Louckém klášteře ve Znojmě. Takové projekty jsou ale nesmírně náročné časově, energeticky a především finančně. Přesto se je zatím vždy podařilo uskutečnit díky vlastním financím. Velké výstavy putující po republice budou dál součástí mojí práce. Zároveň cítím, že přišel čas vytvořit vlastní stálý prostor pro tuto a další tvorbu a s tím souvisí také přiznat si, že je čas požádat vás o pomoc.
V roce 2024 jsem zvítězila na soutěži ve Slavkově s mezinárodní účastí a v roce 2025 jsem se umístila na 12. místě na World Bodypainting Festivalu v kategorii malba na obličej a dekolt. Tyto úspěchy mě jen přesvědčují o tom, že jsem tam, kde mám být…
Věřím, že jsem na správné cestě, že ta MOJE je cesta plná barev, tahů štětci a fotografií. A vy jste na ni spolu se mnou. Věřím, že skrze malbu na tělo se dá nejen vytvořit vizuálně krásná podívaná, která díky fotografii žije navěky, ale také v to, že jednotlivé tahy štětci po těle jsou příjemným odpočinkem a zastavením v této uspěchané době.
Jsem tu pro ženy i muže všech věkových kategorií. Nejstarší dámě, kterou jsem malovala, bylo 92 let. A stejně tak vítám všechny bez ohledu na konfekční velikost – přicházejí za mnou ženy XS i XXL. Chci ukazovat, že bodypainting není jen pro vyvolené, ale že si ho může dopřát opravdu každý. Každá žena i každý muž mohou být součástí umění i výstavy.
Toužím po tom, abychom zvládli ze svých slovníků škrknout slovo „až“, a abychom našli odvahu jít vstříc svým snům. TEĎ. A že když ten krok do neznáma uděláme, vesmír se postará o to, abychom nespadli.
Více mojí tvorby zde.
Aktivní jsem především na Facebooku:
Kateřina Šustek – ta copatá
Kadeřnice s přesahem
Jmenuji se Kateřina a už více než 20 let pracuji jako kadeřnice. Za tu dobu jsem pochopila, že moje práce nikdy nebyla jen o vlasech. Vždycky to bylo hlavně o ženách. O jejich příbězích, bolestech, proměnách, síle i křehkosti.
Mnoho let naslouchám ženským duším. Vidím, jak moc dnešní ženy zapomínají samy na sebe. Jak jsou unavené z neustálého výkonu, tlaku a snahy všechno zvládnout. Proto ve mně postupně začala vznikat touha tvořit prostor jiný. Jemný. Bezpečný. Pravdivý.
Mám pocit, že dnešní ženy už téměř nemají možnost opravdu vypnout. Zastavit se. Zklidnit se. Jen chvíli být bez očekávání okolí a bez pocitu, že musí neustále něco zvládat. Často nemají ani bezpečné místo, kde by se mohly otevřít, pustit staré bolesti nebo životní situace, které si nesou v sobě, aby mohly jít dál lehčeji a svobodněji.
Takový prostor chci tvořit.
Život mě naučil, jak důležité je žít v souladu — se sebou, s lidmi kolem nás, s přírodou i se všemi bytostmi, které naše životy provází. Naučil mě, že opravdová síla nemusí být tvrdá. Že tvořit, cítit, zpomalit nebo nastavovat hranice lze bezpečně a s jemností.
Právě jemnost a zpomalení jsou pro mě dnes velmi důležité. Sama jsem totiž dlouhé roky žila hlavně v mužské energii, výkonu a neustálém tlaku. Měla jsem pocit, že musím všechno zvládnout, ustát a vydržet. Postupně mě tento způsob života dovedl až k větší konzumaci alkoholu, protože jsem v sobě neuměla vytvořit klid jinak.
Dnes zpětně cítím, že kdybych tehdy nezastavila, možná bych tu už nebyla.
Věřím v sílu zastavení
V sílu bezpečného prostoru, kde člověk nemusí nic dokazovat. Kde může na chvíli sundat masky, vydechnout a znovu najít sám sebe.
Na cestu dospělosti jsem vstoupila velmi brzy. V osmnácti letech jsem se stala maminkou své nejstarší dcery. Život mě naučil síle skrze pády. Naučil mě, jaké to je hledat samu sebe, ztrácet se a znovu se nacházet. Díky těmto zkušenostem dnes dokážu s otevřeným srdcem přijímat příběhy dalších žen bez hodnocení a masek.
Nová tvůrčí cesta
Během mateřské dovolené s nejmladší dcerou jsem si dovolila na chvíli zpomalit.
Tehdy ke mně přišla tvorba autorských šperků z minerálních kamenů, říčních perel a chirurgické oceli. Vznikla značka JeVi šperky ZeMě — pojmenovaná podle mých dcer. Každý šperk tvořím intuitivně, s láskou a záměrem, aby ženám připomínal jejich sílu, jemnost a vnitřní hodnotu.
Součástí mé cesty se postupně staly také ženské kruhy, individuální setkání a meditace s ceremoniálním kakaem.
Miluji chvíle, kdy ženy mohou na okamžik odložit všechny role, ztišit svět kolem sebe a znovu uslyšet vlastní duši. Učím ženy odpočívat, vnímat sebe a dovolit si být takové, jaké opravdu jsou.
S manželem zároveň budujeme naši malou soběstačnou oázu v maringotce, která je symbolem našeho snu o jednodušším, vědomějším a svobodnějším životě. O životě v lehkosti, blízkosti přírody a opravdovosti.
Z těchto mých životních cest, zkušeností a snů vznikají MEZISVĚTY.
Nejen galerie, ale místo mezi světy. Místo, kde se propojuje umění, ženskost, odpočinek, hloubka i lidskost. Místo, kde člověk nemusí nic dokazovat. Kde může jen být.
Chci, aby se každý, kdo do tohoto prostoru vstoupí, cítí vítaný. V bezpečí. Přijatý. Aby ho obejmula vůně kakaa, umění v každém koutě a pocit, že na nic nemusí být sám.
Aktivní jsem především na Instagramu:
