Proč právě Bukovinka?
Psí hospic v Bukovince, jehož posláním je péče o
staré a nemocné psy, funguje už 11 let. Jeho duší je
Eliška Vafková, které za tu dobu prošly rukama
stovky zvířat. Některým se podařilo najít ještě i
hezké domovy, většina u ní ale spokojeně dožila.
Na myšlenku založit spolek, který bude jakýmsi
psím hospicem, přivedla před lety Elišku neutěšená
situace v útulcích. „Takových těch klasických, kde
psi žili zavření v kotcích, trávili tam dny o samotě, a
sami, opuštění také odcházeli za duhový most,“
řekla. „Pes si za to, co člověku dal, za to, že mu
věnoval celý svůj život, zaslouží něco víc. Potřebuje
někoho blízkého, kdo s ním bude do konce,“ dodala.
Od majitelů i z útulků
Psi do spolku, který jich má v současné době v péči
na šest desítek, přicházejí z útulků. „Většina útulků
nás už zná, spolupracují s námi, sami nás oslovují
s žádostmi o umístění starých a nemocných pejsků,“
popsala Eliška s tím, že se na ně ale obracejí i sami
majitelé, kteří už péči nezvládají, nebo příbuzní po
zemřelých majitelích, kteří shrábnou majetek, pro
psa ale místo nemají.
I když se spolek ujímá především starých,
nemocných a handicapovaných pejsků, daří se
některé z nich ještě umisťovat do nových domovů.
Zhruba čtvrtina jich odchází do adopce.
Součást rodiny
I pejsci, kteří zůstávají v péči spolku, jsou součástí
rodiny. „Máme je doma, jsou ve smečce, nejsou to
anonymní psi někde v kotci, jsou to naše zvířata.
Snažíme se jim poskytnout, co nejvíc můžeme a
zpříjemnit jim konec života,“ řekla Eliška.
