Denisa, 46 let, Pardubický kraj. Žádá o finance na elektropohon k mechanickému invalidnímu vozíku.
Po téměř ročním pobytu na neurochirurgii, spinální jednotce a rehabilitačním zařízení se adaptuje doma, v nové, zcela změněné životní situaci. Organizuje nutné přestavby svého bytu, tak jako každá maminka samoživitelka se věnuje své dospívající dceři, stará se o nutný příjem k zajištění domácnosti. A jako čerstvá paraplegička se potýká se spoustou dalších, do té doby neznámých, především administrativních problémů a úkolů.
Není mnoho činností, u kterých si paraplegik na vozíku může ulevit, odpočinout – zejména svým rukám a ramenům, které bývají neuvěřitelně přetěžovány. Nejen z pohybu na vozíku v kopcovitém terénu pod Orlickými horami. Denisa je bojovnice a pokud jen trochu může, tak se za pomoci speciálních dlah a chodítka na deset minut postaví na nohy a udělá pár kroků. Tato slastná chvíle je však vykoupena potem, dřinou a poměrně velkou bolestí namáhaných rukou.










