Kristýna, které nikdo neřekne jinak než Týnka, je citlivá, důvěřivá, laskavá, obětavá, kamarádská, empatická. Samozřejmě, že má i své chybičky jako my všichni, ale tyhle vlastnosti jí předurčily, aby se v budoucnosti věnovala zaměstnání praktické sestry.
Po vyučování a pak i během letních prázdnin chodila na brigádu do Alzheimer Centra, kde se s láskou a obětavostí starala většinou o staré babičky a dědečky. Tato práce je velice náročná a ona tehdy v šestnácti letech zvládala práci jako dospělá praktická sestra.
V té době hrála badminton, zbožňovala rychlou jízdu na motokárách a horském kole, studovala druhým ročníkem svoji vysněnou střední zdravotnickou školu obor praktická sestra, dělala brigádu v Alzheimer Centru v našem městě, navštěvovala se s kamarádkami, starala se o své dva zvířecí mazlíčky králici Laskonku a fenku Phoebenku.
Jízdou na horském kole žila naplno poslední roky. Přihlásila se i k několika závodům.
Jezdili jsme na dovolené a výlety, aby mohla tuto vášeň plnit na 100%. Byla schopná ujet i 70 km během pár hodin… ale bohužel, úraz jí vzal najednou chuť do života.
Velice jí chybí aktivní život.
Týnka dokáže být ale jako buldok. Během chvilky se s novým životem nakonec smířila a bojuje každý den. Nebudu se rozepisovat, co všechno během posledních deseti měsíců prožila. Jako mámě se mi hrnou do očí slzy.
Přídavný pohon by byl velice dobrá možnost opět cítit vítr ve vlasech, projet si nějaká nová nepoznaná místa, ale hlavně by jí velice pomohl dostávat se do školy, kdy bude zcela odkázaná sama na sebe.
Je velice náročné dopravovat se denně po městě na mechanickém vozíku několik kilometrů do kopce a z kopce, za jakéhokoliv počasí. Ramena a paže dostávají hodně zabrat, i když Týnka posiluje a cvičí.
Pohon by jí ulehčil od fyzické námahy a ona by se mohla věnovat studiu bez únavy.
