Dotisk knihy ,,Křížem krážem lesů, hor a vod"

Před nějakou dobou jsem vlastním nákladem vydal knížku příběhů a pocitů, které jsem zažil při svých cestách po naší zemi. Je to hlavně o přírodě, takže je tam velké množství, cca 170 fotografií krajiny, zvěře, atd… Vzhledem k tomu, že náklad byl v mé režii, nebyl velký a byl během cca 14 dnů rozebrán a během mé výstavy a i později jsem byl kontaktován s tím, jestli nebudu mít dotisk. Rád bych přání splnil, ale část prostředků mi ještě schází. Proto jsem se rozhodl touto cestou požádat o pomoc. Děkuji.

Je to můj soukromý projekt. Jsem úplně obyčejný chlap, který si splnil jeden ze svých snů. Vždy jsem měl rád přírodu a před roky jsem spojil lásku k ní s focením a cestováním po naší zemi. Jižní Čechy a jejich rybníky, Beskydy, Krkonoše nebo Šumava s jejich lesy a rozhledy z vrcholů a nebo Břeclavsko. tam všude jsem hledal a nacházel místa, kde bylo vždy něco krásného. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli se do projektu pustím a vždy jsem pouze na sociálních sítích napsal něco jako blog. Nakonec díky tlaku a přání přátel jsem začal psát a dotáhl jsem to až k vydání knihy.

Křížem krážem krajinou lesů, hor a vod. To je název mé již vydané knihy. Jen malá ukázka z kapitoly o setkání s divočáky.

… Měl jsem v plánu sednout na vlak a dál si neničit nohy. Ale něco mi pořád říkalo a lákalo jít dál. Nechal jsem se svým vnitřním hlasem přemluvila dokázat mu, že nejsem žádné ořezávátko a že to dám. I když už bylo za mnou skoro 20 km, vyrazil jsem. Před očima kafíčko, postel a peřiny. Prostě fata morgána mě táhla vpřed.  Nohy i záda chvílemi protestovaly, ale nedbal jsem na protesty. Už jsem procházel poslední úsek lesem a byl bych na silnici, když se v dálce ozval výstřel a štěkot psa. Nevím proč, ale první myšlenka byl, že někdo střelil po divočákovi. Vždyť byla zima, čas lovu. Čekal mě poslední kopeček a pak poslední 2 km po silnici domů.  Jenže psí štěkot se blížil a v hlavě mi začal vyzvánět výstražný zvonek. Zažil jsem spousty honů a tak v podobné situaci není opatrnosti nikdy dost. Snažil jsem se přidat, abych byl co nejdřív z lesa, ale nohy byly proti. Sotva jsem dorazil k silnici, zastavil vedle mě soused a jestli nechci svézt. Nic mě nepotěšilo víc. A zvonek nevaroval zbytečně. Sotva jsem sundal batoh a dosedl do auta, vyrazilo kus od nás z houštiny prase a nevypadalo na to, že se chce kamarádit. A skutečně raněné bylo. Druhý den ho dohledali na druhé straně silnice…

Moje fotografie je možné nalézt i na facebooku na mých stránkách :

Petr Prcek Zeman -česká příroda – Czech nature in photography nebo i fotografie mimo přírodu na   -  Petr Prcek Zeman foto