Připravujeme k vydání knihu „Křížová cesta nemocných“, kterého se její iniciátorka a hlavní autorka paní PhDr. Ludmila Nováčková již nedožila.
Liduška vytvořila kolem sebe, jak sama nazvala, „společenství křížové cesty“, které zahrnovalo pacienty a jejich blízké, klienty hospiců a domovů pro seniory, dobrovolníky v duchovní péči, pastorační asistenty, lektory, nemocniční kaplany, absolventy kurzu Etická výchova, katechety, zdravotní sestry, učitele základních, středních a vysokých škol, vědce, důchodce… Byli to lidé napříč náboženským a kulturním spektrem, ve věku 30 – 75 let, kteří pocházeli z těchto lokalit: Olomouc, Brno, Žilina, Napajedla, Růžďka, Slavičín, Karviná, Přerov, Hranice." A pozvala je k zastavení se, ztišení a rozjímání nad tajemstvím bolesti, utrpení, smrti, ale také naděje, lásky a života, které pramení z kříže.
Další spoluautorky knihy jsou nám známy, paní Klára Komzáková a Anna Krátká, kdy každá z nich vytvořila cyklus křížové cesty. Většina autorů, zvláště nemocní a umírající, zůstává v anonymitě a k čtenářům bude promlouvat jen povzdechy či myšlenkami, které Liduška, nemocniční kaplani, zdravotníci a další zachytili a poeticky vyjádřili.
Liduška byla dlouholetou dobrovolnicí v Hospici Svatý Kopeček, Fakultní nemocnici Olomouc a spolupracovnicí nemocničních kaplanů. Ač sama měla řadu zdravotních potíží, svůj čas věnovala nemocným, umírajícím, jejich příbuzným i personálu. Zvláště byla nablízku klientům, kteří nemohli již komunikovat a svým zpěvem a hrou na housle promlouvala k jejich srdci. Když byla mnohdy v nemocnici hospitalizována a ulevilo se jí, sháněla se po svém tričku dobrovolníka, aby si ho mohla obléknout a jít potěšit pacienty.
Jak vznikla sbírka „Křížové cesty nemocných“?
Lidušku zaujaly obrazy křížové cesty Milivoje Husáka v kapli Masarykova onkologického ústavu v Brně. Byly pro ni zajímavé tím, jak se každý z nich soustředil a vyzdvihl jeden moment z celkové bolesti pacienta v souvislosti s utrpením Ježíše Krista během jeho křížové cesty. Byla přímo vtažena do tajemství bolesti své a svého prožívání s Ježíšem. Odevzdání trápení, které ji tížilo, přineslo jí osvobození. – A tehdy se zrodil nápad zachytit prožitky pacientů v průběhu jejich onemocnění v kontextu Ježíšovy křížové cesty.
Vytiskla si obrazy Husákovy křížové cesty a rozvěsila si je ve svém bytě, aby je měla na očích, poslala je také svým přátelům, kteří sami procházeli životními těžkostmi, a vzala si je do fakultní nemocnice, aby je ukázala pacientům. Všichni zúčastnění pozorovali obrazy a zamýšleli se nad svou nemocí nebo životním problémem – ranou, kterou si nesli ve svém srdci. Uvažovali nad významem svého utrpení v perspektivě spojení s trpícím Ježíšem Kristem.
