Náš příběh
Moje jméno je Emilia a je mi 36 let, jsem matka samoživitelka na mateřské dovolené a mám 8 dětí. Nejstarší syn je již dospělý a žije už vlastní život. Druhého syna, který má diagnostikovaný ADHD, mám bohužel v dětském domově, jelikož jsem přes všechnu snahu nedokázala najít dostatečně velké bydlení pro všechny moje děti. Momentálně se tedy starám o šest dětí, 5 holčiček a 1 chlapce. Moje nejmladší dcery , Mia a Emilia jsou dvojčata, jsou jim 3 roky. Jedna z dvojčat se narodila s deformací levé ručičky – u palečku a malíčku jí chybí základní článek. V této době se plánuje operace její ruky, která by jí mohla alespoň trochu ulehčit funkčnost ruky. V budoucnu bych jí chtěla pořídit nasazovací ručičku, jelikož velikost její ruky se už zvětšovat nebude.
Ráda bych měla všechny svoje děti u sebe, abychom mohli žít společně jako rodina. Jako matka samoživitelka, která se stará o 6 dětí bohužel nejsem schopna našetřit dostatečné množství peněz na bydlení pro nás všechny. A právě proto se se obracím na Vás. Chtěli bychom mít domov.
Komu pomůžeme?
A jak jsem se v této patálii ocitla? Narodila jsem se v Olomouci, od 18 let jsem žila s partnerem – otcem všech mých dětí. Žili jsme spolu 15 let. Před porodem dvojčat, pro nás všechny našel bydlení v domečku, asi 100km od Olomouce, v malé vesnici. Po porodu dvojčat jsem zjistila, že mě partner zahýbá a nakonec od nás odešel k jiné partnerce. Na děti jsem zůstala sama, bylo to těsně po porodu, tudíž jsem nemohla nastoupit do žádné práce. A tak se stalo, že mé děti začali vyrůstat v azylových domech. V ČR je velmi málo azylových domů, kde mají kapacitu pro tolika člennou rodinu. Vystřídala jsem už 6 azylových domů, podala jsem nespočetně žádostí o obecní a sociální byty, spolupracuji s několika organizacemi. Letos se mi podařilo získat peníze na kauci bytu od nadačního fondu. Zaregistrovala jsem se na několik serverů, kde nabízejí byty bez zprostředkování realitní kanceláří, ale bohužel téměř nikdy mi z inzerce ani neodepsali, možným důvodem může být i to, že jsem romského původu, a před tím mají většinou majitelé bytů předsudky. Ano, jsem romka, ale snažím se s dětmi žít normální a spořádaný život. Proto bych chtěla své možnosti rozšířit a začít hledat náš nový domov i v rámci nabídek od realitních kanceláří. Možná si spoustu z Vás řekne, že mám několik jiných možností, levnějších. S čistým srdcem můžu říct, že jsem vyzkoušela vše, co bylo v mých silách, žádosti o obecní byty na několika městských částech mám podány několik let, bohužel bez odezvy. V září tohoto roku mi končí nájemní smlouva na azylovém domě v Brně, jako vždy před ukončením pobytu, jsem začala podávat žádosti na několik dalších azylových domů, kvůli počtu dětí mě ale všude odmítají. Každá máma chce pro své děti to nejlepší a co je důležitější pro šťastný život, než mít vlastní střechu nad hlavou a stabilní bydlení, kde můžeme vychovávat své děti? Nejmladší dcery vyrůstaly v azylových domech od mala, chtěla bych, aby dospívat mohly už v opravdovém domově. Pro spoustu lidí je slovo doma obyčejným každodenním slovem, pro nás je slovíčko DOMA každodenním přáním a snem. Chtěla bych zkusit vše, co může dopomoct k tomu, aby význam slova doma, znaly i moje děti. Podařilo se mi vytvořit v Brně zázemí jak pro sebe, tak pro děti, proto bych byla ráda, když už bychom na tomto místě mohli zůstat. Pokud se mi zadaří opatřit tento „odrazový můstek“, mám ještě šanci svým dětem zařídit opravdové a krásné dětství.
Večer lidí dobré vůle – Velehrad 2023 – Večer lidí dobré vůle – Velehrad | Česká televize (ceskatelevize.cz) Zde přikládám pořad z ČT 2, kde jsme se stali součástí jedné z reportáží (29. minuta) Popisuji zde naši situaci.
