Představení sbírky
Moje úžasná kamarádka Monika bojuje už sedmým rokem o život. Když jí bylo pouhých 20 let, lékaři jí zjistili osteosarkom, nádor kosti. Od té doby má za sebou 13 operací a nespočet dnů a týdnů v nemocnici. Monča si prožila neuvěřitelně těžké i bolestivé chvíle, ale neznám nikoho statečnějšího než je ona. Seděla jsem vedle ní na lavičce v parku u havlíčkobrodské nemocnice, když se dozvěděla, že kromě metastáze v páteři se další ložisko nachází i v noze. Snažila jsem se být v ten okamžik silná a Monču podpořit jak jen to šlo, ale do teď si myslím, že nakonec podržela ona mě – svou vnitřní silou, odhodláním bojovat a neskutečnou chutí žít. A tohohle černého Petra, jak sama říká, už potřetí porazit. Přes všechny těžkosti a obtíže se Monča snaží užívat si života, trávit co nejvíce času v přírodě, s rodinou, s kamarády a s její fenkou Enie. Vím, že všechny tyto momenty jsou pro Monču neskutečně důležité a pomáhají jí načerpat sílu a optimismus. Bohužel však Monča přišla v důsledku autonehody o auto, bez kterého jsou cestování a život s berlemi mnohem složitější. Zároveň Monča potřebuje dojíždět z Vysočiny do brněnské nemocnice na onkologii. Monča se mi nedávno svěřila s tím, že si bude muset v nejbližší době pořídit nové auto, nicméně je to pro ni finančně příliš náročné. Proto jsem se rozhodla Monče zkusit touto cestou pomoci a na nové auto jí přispět výtěžkem z této sbírky.
Komu pomůžeme?
S Mončou jsem se seznámila zhruba před 3 lety. Vyrazily jsme socializovat naše pejsky a společně je vyvenčit na humpolecké závodiště. Navždy budu vděčná mému pejskovi, že jsem díky němu poznala tolik báječných lidí a Monča jednoznačně patří k nim. Z propovídané dvouhodinové procházky se staly propovídané dny a týdny. Staly se z nás kamarádky a Monča je mojí spřízněnou duší. V době, kdy jsem jí poznala, byla její nemoc pryč. Tušila jsem, jaké hrůzy má za sebou, ale bohužel jsme ani jedna nevěděly, jaké další špatné zprávy mají přijít. Monice bylo tento rok v říjnu 27 let. Od svých 20 let bojuje s nádorem kostí, osteosarkomem, který se jí v té době objevil v paži. Monče hrozilo, že o ruku přijde, naštěstí však lékaři kost nahradili homoštěpem. Po několika měsících se nemoc zase objevila, tentokrát jako metastáze na plicích. Monča prodělala chemoterapii, několik operací a vše bylo na dobré cestě.
Uplynuly skoro tři roky, kdy Monča o své nemoci vůbec nevěděla a myslím, že jsme obě věřily, že má vyhráno. Před létem si však Monča stěžovala na bolest zad a nejhorší obavy se potvrdily. Nádor byl zpět v oblasti páteře, další malé ložisko se nacházelo ve stehenní kosti. Nebylo jisté, zda bude možné nádory odoperovat, ale naštěstí se lékaři v Brně rozhodli do toho jít. Monča podstoupila dvě velké operace – v září jí lékaři nahradili jeden celý obratel a v říjnu stehenní kost. Obě operace dopadly dobře, nicméně čas ukázal, že v oblasti páteře se nepodařilo odstranit všechny nádorové buňky a Monča začala dojíždět na každodenní ozařování. Po operaci zad by se Monča ráda co nejvíce hýbala, v tom jí však brání operovaná noha, na kterou nesmí po dobu dalších několika měsíců došlápnout. S berlemi je pro ni opravdu náročné se kamkoliv pohybovat, ale nevzdává to. Kdykoliv to jde, snaží se být aktivní, vystoupá se mnou dlouhé schody do galanterie, aby si mohla vybrat správné barvy vln na nový svetr, který spolu háčkujeme. Vím však, že jí hodně chybí procházky s pejskem v přírodě, které jí dříve dodávaly tolik energie.
