Představení projektu
Dobrý den,
kniha, kterou bych rád vydal, se věnuje tématu dluhů a jejich (ne)splácení. Rukopis je již hotový a vznikl tím způsobem, že jsem se potřeboval vypsat z příběhů, které jsem denně slýchával při práci v bance na oddělení pohledávek.
Zároveň bych touto knihou rád přispěl k osvětě půjčování si a následnému splácení a případnému řešení, pokud se člověk dostane do vymáhání.
Kniha je napsána jako „Typologie dlužníků“ a přesto, že lehce vtipkuji, hlavním účelem je přinést osvětu ohledně půjček, řešení, pokud se dostanu do problému se splácením a v neposlední řadě prolomit tabu, o kterém se moc nemluví.
Přál bych si, aby si lidé s dluhy uvědomili, že v tom nejsou sami, a že je provází dost podobné pocity, a aby kniha byla poučením a předcházela dalšímu zadlužování lidem s dluhy anebo bez nich.
Zde přináším ukázku:
Děti
Krásný případ jsem řešil nedávno. Volám paní asi kolem padesátky.
„Dobrý den, hovořím s paní Maminkou?“ ptám se.
„Ano, u telefonu.“
„Voláme vám kvůli nesplaceným splátkám, jste v prodlení.“
Paní Maminka: „No, on ten úvěr je syna.“
„Úvěr je psaný na vás.“
„Ano, to já vím, ale vzal si ho na mě syn,“ říká mi klidným hlasem.
„Dobře,“ odpovím v klidu. „Kdy ho tedy budete hradit?“
„No, on to platí syn. Já se v těchhle věcech nevyznám a bojím se jich.“
To byste měla, pomyslím si.
„Já vám ho dám a můžete to vyřešit s ním,“ přehodí na mě Maminka Floutka.
Po ověření mi Floutek sdělí, že už úvěr platil. Já se snažím dohledat platbu a překvapení! Nic.
„Potřebujeme od vás potvrzení o platbě, protože ji nemůžeme dohledat.“
Floutek: „Já jsem vám ho už posílal na váš e-mail, ale nikdo mi neodpověděl.“
Já Floutkovi nadiktuji e-mailovou adresu a upozorním ho, že nám může zaslat i Whatsapp zprávu. Myslím si své, ale což.
Uplyne týden a Mamince voláme znovu.
„Jste si jistá, že platbu zasílal? Viděla jste to?“
Maminka: „No, neviděla. Já vám ho dám, vyřešte to s ním.“
Floutek: „No, já jsem vám předtím posílal na Whatsapp to potvrzení a vy jste říkal, že ho nemáte.“
Já: „Ne, žádné potvrzení jste neposílal. Říkal jste, že jste ho posílal na e-mail. Pamatuji se.“
Rozhozený Floutek: „ Nooo…“
Já: „Dejte mi prosím paní Maminku.“
Maminka naštvaným tónem: „Tak máte tu platbu?“
Já: „Poprosím vás, abyste se podívala, zda byla opravdu odeslaná.“
Maminka: „Když já těmhle věcem nerozumím. Floutku, ukaž mi tu platbu. No, tak něco tu vidím. Tak ještě počkejte.“
Po dalším týdnu a do třetice všeho dobrého.
„Platbu bohužel stále neevidujeme.“
„Ach jo, tak on to fakt neposlal,“ říká smutně Maminka.
„Já vás musím upozornit, že úvěr je psán na vás a jaké důsledky z toho plynou…“
„Já to zaplatím. Nechápu, že to ten nezmar neplatí, on má peníze,“ říká Maminka smutně.
„Je mi líto,“ odpovídám.
Pokud máte takové kvítko doma, jedna rada: Neberte si pro něj/ni úvěr. Nedopadá to dobře.
