Podpořte vydání knihy: Dluží? Dlužíš? Dlužím.

Dobrý den, 

kniha, kterou bych rád vydal, se věnuje tématu dluhů a jejich (ne)splácení. Rukopis je již hotový a vznikl tím způsobem, že jsem se potřeboval vypsat z příběhů, které jsem denně slýchával při práci v bance na oddělení pohledávek.

Zároveň bych touto knihou rád přispěl k osvětě půjčování si a následnému splácení a případnému řešení, pokud se člověk dostane do vymáhání.

Kniha je napsána jako „Typologie dlužníků“ a přesto, že lehce vtipkuji, hlavním účelem je přinést osvětu ohledně půjček, řešení, pokud se dostanu do problému se splácením a v neposlední řadě prolomit tabu, o kterém se moc nemluví.

Přál bych si, aby si lidé s dluhy uvědomili, že v tom nejsou sami, a že je provází dost podobné pocity, a aby kniha byla poučením a předcházela dalšímu zadlužování lidem s dluhy anebo bez nich. 

Zde přináším ukázku: 

                                                                                        Děti

Krásný případ jsem řešil nedávno. Volám paní asi kolem padesátky.

„Dobrý den, hovořím s paní Maminkou?“ ptám se.

„Ano, u telefonu.“

„Voláme vám kvůli nesplaceným splátkám, jste v prodlení.“

Paní Maminka: „No, on ten úvěr je syna.“

„Úvěr je psaný na vás.“

„Ano, to já vím, ale vzal si ho na mě syn,“ říká mi klidným hlasem.

„Dobře,“ odpovím v klidu. „Kdy ho tedy budete hradit?“

„No, on to platí syn. Já se v těchhle věcech nevyznám a bojím se jich.“

To byste měla, pomyslím si.

„Já vám ho dám a můžete to vyřešit s ním,“ přehodí na mě Maminka Floutka.

Po ověření mi Floutek sdělí, že už úvěr platil. Já se snažím dohledat platbu a překvapení! Nic.

„Potřebujeme od vás potvrzení o platbě, protože ji nemůžeme dohledat.“

Floutek: „Já jsem vám ho už posílal na váš e-mail, ale nikdo mi neodpověděl.“

Já Floutkovi nadiktuji e-mailovou adresu a upozorním ho, že nám může zaslat i Whatsapp zprávu. Myslím si své, ale což.

Uplyne týden a Mamince voláme znovu.

„Jste si jistá, že platbu zasílal? Viděla jste to?“

Maminka: „No, neviděla. Já vám ho dám, vyřešte to s ním.“

Floutek: „No, já jsem vám předtím posílal na Whatsapp to potvrzení a vy jste říkal, že ho nemáte.“

Já: „Ne, žádné potvrzení jste neposílal. Říkal jste, že jste ho posílal na e-mail. Pamatuji se.“

Rozhozený Floutek: „ Nooo…“

Já: „Dejte mi prosím paní Maminku.“

Maminka naštvaným tónem: „Tak máte tu platbu?“

Já: „Poprosím vás, abyste se podívala, zda byla opravdu odeslaná.“

Maminka: „Když já těmhle věcem nerozumím. Floutku, ukaž mi tu platbu. No, tak něco tu vidím. Tak ještě počkejte.“

Po dalším týdnu a do třetice všeho dobrého.

„Platbu bohužel stále neevidujeme.“

„Ach jo, tak on to fakt neposlal,“ říká smutně Maminka.

„Já vás musím upozornit, že úvěr je psán na vás a jaké důsledky z toho plynou…“

„Já to zaplatím. Nechápu, že to ten nezmar neplatí, on má peníze,“ říká Maminka smutně.

„Je mi líto,“ odpovídám.

Pokud máte takové kvítko doma, jedna rada: Neberte si pro něj/ni úvěr. Nedopadá to dobře.

Jsem Roman Němec, a seznámil jsem se blíž s tématem dluhů v práci v bance na oddělení pohledávek.

Když jsem do banky nastoupil, myslel jsem si, že budu mít více možností, jak klientům vyjít vstříc a pomoci. Bohužel se jedná o byznys, a tak jsem tu možnost neměl. Celá situace byla náročná jak pro klienty, tak pro mě, jako pracovníka v bance. 

Mám blízko k českému jazyku. Učil jsem češtinu pro cizince, dělal jsem testera videoher ve firmě, kde jsem dohlížel na český jazyk. 

Je mi 31 let a psaní zkrátka miluji. 

Finanční prostředky budou použity na zaplacení úprav od redaktorky a korektorky, na práci sazeče a grafika, na poplatky za kontrolu u právníka. Část financí bych také rád využil na propagaci pro knihu. 

Svým příspěvkem podpoříte výrobu knihy, která může pomoci lidem s dluhy a nabídne poučení všem čtenářům.