Viktorka se narodila jako zdravé miminko, nic nenasvědčovalo tomu, že bude nemocná. Viktorka se usmívala, krásně spinkala, měla oční kontakt vydržela koukat dlouho na pohádky, ale vůbec se nám nehýbala, byla jako hadrová panenka.
V půl roce jsme s ní šli na prohlídku k naší obvodní dětské doktorce, kde nám paní doktorka řekla, že je Viky pouze trošku opožděná ve vývoji a že se to časem ztratí a vše dožene. Zvrat začal měsíc po prohlídce. V 7 měsících se Viky nepřetáčela, nezvedala hlavičku, byla jak hadrová panenka, tak jsme navštívili dětského lékaře u lékaře na nic nepřišli. Asi po měsíci Viktorka měla za jediný den 6 pohybových třesů. Poslední třes byl tak velký, že jsme hned navštívili dětskou pohotovost, kde si Viky nechali na pozorovaní, ale bohužel nebylo nic zjištěno a odkázali nás na rehabilitace, kam jsme docházeli jednou týdně, cca půl roku a cvičili Vojtovu metodu.
Viktorka se snažila, ale pořád to nebylo ono. Postupem času Viktorce rehabilitace pomohla a Viky se nám časem rozchodila, ale stále se nám nelíbilo, že nenevazovala oční kontakt a nereagovala na jméno, neotáčela se za zvuky, proto jsme si mysleli že Viky neslyší a znova jsme navštívili pediatra, který nás odkázal na ORL, kde bylo zjištěno, že Viky slyší až moc dobře, ale pro jistotu nás ještě odkázali na Foniatrii, kde se nic špatného nepotvrdilo. V 18 měsících nám pediatrička dala vyplnit test, co Viky zvládá a nezvládá. Test vyhodnotila jako dětský autismus a hned nám dala žádanky na neurologii k psychiatrovi a psychologovi, kde bylo zjištěno, že Viktorka trpí dětským AUTISMEM a v tu chvíli začal boj.
Pro nás to byl velký šok, nikdy jsme o této nemoci nic neslyšeli, takže jsme nevěděli, co je to za nemoc a co všechno nás čeká a hlavně bude někdy naše dcera vůbec normální? Vše jsme si museli zjistit sami. Viktorka říkala asi tři slova mámá tátá bábá, taky dělala pacičky a pak nastal zlom a vše bylo pryč, vše co uměla, zapomněla.
Ve třech letech jsme byli odkázáni na dětskou psychiatrii v Motole, kde se dělala různé vyšetření a kde podle testů byla zjištěná hluboká až těžká mentalní retardace a to právě díky špatnému Genu (GabrG2), který v současný době trpí cca 40 dětí v České republice. Byl to boj, než jsme zjistili, co Viktorce vlastně je a čím trpí.
Jezdíme do pražského Motola na oddělení (GENETIKA), kde Viktorku každý rok pozorují, zda se něco mění. V současné době je Viktorka na pozorovaní. Sami lékaři neví, co se bude dít dál.
Viktorka je na úrovni ročního dítěte, je zastavená v čase, nedělá žádné pokroky. Viktorka navštěvuje mateřskou školku, dlouho nám trvalo než se Viktorka adaptovala. Ve školce jsou na ní moc hodný a jsou tam skvělé paní učitelky a asistentky. Viktorka miluje vodu má ráda kamínky a přírodu. Pro Viktorku bych si přála štastný život bez starostí, je to dost náročné jak psychicky tak fyzicky, protože Viktorka potřebuje 24h péči.
