Čtyři kola pro čtyři kolečka - sbírka na auto pro ♿♥️

 Ahoj! Dovolte abych se představila. Jmenuji se Katka. Letos na podzim oslavím čtyřicáté čtvrté narozeniny. I přes svůj zdravotní stav a kombinovaný handicap, se snažím na svět dívat pozitivně a věřím, že život je věc o kterou má smysl bojovat.

Už v dětství mi byl diagnostikován vrozený Diabetes mellitus 1 typu. Prostě Cukrovka. Od té doby se snažím s touto bestií bojovat.  Bohužel nyní se zdá, že tento boj začínám prohrávat. Cukrovka a především s ní související nemoci mě už doživotně upoutaly na invalidní vozíček. Nejprve to byla Neuropatie dolních končetin (degenerativní nervové onemocnění). Následně se přidal Syndrom diabetické nohy, a s ním spojená série několika těžkých operací. Zatím vše dočasně ukončila „pouze“ amputace prstů na levé noze.  Bylo těžké akceptovat, že až do smrti zůstanu na vozíku, ale nakonec jsem se i s tím nějak poprala a dnes už i smířila. Přišla však další, z mé strany zcela neočekávaná životní facka! Po dalších mnoha vyšetřeních mi bylo oznámeno, že cukrovka mi už totálně zlikvidovala nejen slinivku, ale bohužel i obě ledviny! A tak jsem už téměř rok, odkázána třikrát týdně na umělou ledvinu, čili dialýzu. Že strany lékařů IKEM v jehož jsem péči, mi byla učiněna nabídka, zda bych neuvažovala o kombinované transplantaci, tedy obou zničených orgánů zároveň. U tohoto typu transplantací je však obrovské riziko, že… jednoduše to nemusí vyjít. Po důkladné rozvaze jsem se rozhodla na to kývnou. Přeci to jen tak nevzdám! A tak se peru, seč mi síly stačí.                       

Musím ale říci, že nebýt mé rodiny, přátel a třeba i bezva sousedů a jejich obrovské pomoci a podpory, tak bych současnou situaci takto určitě nezvládala. Teď bych si tedy dovolila obrátit se i na vás s prosbou o pomoc a podporu.

Víte, mám jeden velký sen a zároveň moc velké a troufalé přání. A sice, mít k dispozici auto. Auto, které bude upravené tak, že bude schopné naložit a převézt nejenom mě, ale spolu se mnou i můj velký elektrický invalidní vozík a v budoucnu snad i mobilní dialyzační jednotku. Automobil by mi neuvěřitelným způsobem usnadnil i ulehčil život. 

Pomůžete Kátě, tedy mě. Momentálně žiji v obci na okraji Prahy v téměř bezbariérové garsonce. Bydlím zde přibližně rok a půl. Byteček jsem si našla až poté, co jsem díky svým zdravotním potížím a handicapu musela opustit ten svůj předchozí v Praze. V bytě nebydlím sama, ale s pejskem. Ze začátku jsem si vůbec nedokázala představit, že při tom všem co mě potkalo, zvládnu ještě starost o psíka. Ale zatím se mi to tak nějak daří. Jsem ráda, že ho mám. Často mi jeho přítomnost pomáhá překonat  dlouhé chvíle samoty i splíny, které na mě občas doléhají.                                                             

To, že mám cukrovku mi zjistili už ve čtrnácti letech. Takže vlastně letos budeme mí výročí! Kulatých třicet let, co spolu vedeme nikdy nekončící boj. Do doby, než před dvěma lety tahle zákeřná potvora začala mít nade mnou převahu, jsem žila celkem normálně. Pravda, sice s různým omezením třeba v podobě diabetické diety, nebo aplikací inzulinu. Ale jinak, když se na to podívám zpětně a dnešním pohledem, tak jsem žila celkem pěkný a plnohodnotný život. Po tom, co mi osud takto naložil, se můj život otočil o 180 stupňů. Z dříve samostatné , pracující a aktivní ženské, se spoustou zájmů a aktivit, je ze mě vozíčkářka na dialýze s invalidním důchodem. Zní to hrozně! Ale víte co? Říká se, že život je boj, a já ho ještě nechci vzdát!                                 

Je mi jasné, že většina aktivit, které jsem měla spojené s pohybem a sportem je a zůstane pro mě již nedostupná. Třeba jízda na kole, inline brusle, nebo lyže. Ale co jsem vždy milovala a milovat nepřestanu je příroda. Příroda a věci s ní spojené. Vždy, když jsem měla o víkendu volno a čas, nejraději jsem se sbalila a vyrazila někam ven. Po tom všem týdenním pracovním shonu jsem si jezdila prostě vyčistit hlavu a dobít své vnitřní baterky. Bylo úplně jedno, jestli do lesa na houby, nebo někam k vodě či do kopců. Cesta do přírody a pobyt v přírodě je jedna z věcí, kterou by mi nákup vozidla znovu umožnil. Samozřejmě denní používání auta, by bylo pro mě, až neskutečným ulehčením při mé dopravě.  Ať už třeba při návštěvě zdravotnických zařízení, kterých mám spoustu, tak třeba jen při obyčejném běžném nákupu. Byla bych neskutečně šťastná a vděčná, pokud bych ke svým čtyřem malým kolečkům na vozíčku mohla přidat i ty velká u auta, které mi umožní svobodný pohyb a tím i kvalitnější život.                                                                                                                                                   

Pokud jste dočetli až sem, tak vám moc děkuji minimálně za čas, který jste věnovali mě a mému příběhu. A jestli jste se rozhodli mě podpořit v mojí sbírce, tak není dost slov, kterými bych vyjádřila své poděkování. Poděkování a hluboká velká úcta patří vám všem, kteří jste i v dnešní době ochotni pomoci nejenom snad mě, ale i ostatním lidem kteří se nacházejí v těžké životní situaci.                                 

Přeji vám jen krásné slunečné dny a opatrujte se.         

Vaše Kačka

Vybraná částka bude použita na zakoupení staršího vozu se speciální úpravu pro nájezd elektrického invalidního vozíku. Chtěla bych v něm převážet i mobilní dialyzační jednotku. Ceny těchto vozů jsou bohužel vysoké. Pouze cena homologované rampy se pohybuje v rozmezí dvě stě až třista tisíc. Proto tedy je pro mě myslím reálný pouze ojetý vůz. Záleží však pouze na štědrosti případných dárců. Jestliže se podaří vybrat pouze menší částka, použiji i tak tyto peníze jako příspěvek a základ ke koupi vozu. Pokud by se mi snad podařilo vybrat větší sumu peněz, tak bych ji použila k nákupu vozu novějšího. Případně zbylé finanční prostředky by byly zcela jistě použity zde, ve prospěch některé z dalších sbírek.                       

Každá, byť i nepatrná částka, kterou se snad rozhodnete mi pomoci, se počítá a já vám za ní budu moc vděčná. ♥️