4. 2. 2024 21:57
Poděkování
Ahoj dvounožci!
Během snahy mého básnického střeva kdy mi piškotodárce vymyslel sbírku, sem si říkala, jestli se vubec najde nějaký páníček nebo pejskomil který se bude o své piškotky podělit i někde jinde než doma, a když pak na mě za 3 dny piškotodárce napochodoval a řekl mi, ze nejen ze byla sbírka úspěšná, ale ze jsme i presahli limit ! tak sem si myslela, ze asi pojedu na další kapačku, nemohla sem uvěřit vlastním uším- a že já slyším vše.
Chtěla bych Vám strašně moc poděkovat, kdybych uměla tleskat určitě bych Vám každému dala pořádný aplaus, ale bohužel, tak aspoň posílám selfie, které Vám snad udělá radost. Páníček štěstím malem omdlel, když viděl tu vlnu solidarity a ještě jednou Vám za celou naši psí rodinku chci poděkovat. S Vámi a Vaši pomoci máme prostředky pro léčbu a stabilizaci mého stavu, který je jak na horské dráze a tak můžeme zůstat teď pohotoví a kdykoliv se nebát jet pro potřebnou pomoc. Věřím, ze svůj boj vyhraju ! A to už jen díky Vám!
Dekuju, a posílám každému pac a piškot. 🐾
Ahoj! Kdo ze jsem? Jsem Ciri nebo taky Cirilka a je mi 7 měsíců, bydlím v Liberci s kamarádkou Miou, která je Haskounka každým chlupem a s nami samozřejmě náš piškotodárce. Jsem Evropský saňový pes, nebo taky ESPéčko. Už z názvu je jasný, ze budu tahoun a sportovec, jak bylo v plánu, ale bohužel tak plánována růžová budoucnost se změnila o boj o holý život. Nedávno mi byla diagnostikována nemoc SRMA a nyní se můj piškotodárce snaží udělat vše, abych boj vyhrála a mohla žít spokojený život.
V den, kdy mi bylo 7 měsíců, přišel první příznak. Z ničeho nic jsem nemohla ovládat tělo jako obvykle, byla jsem úplně strnulá, těžko se mi hýbalo, schody nebo můj obvyklý gaučing byli něco naprosto nezvládnutelného. Hlavu jsem mohla držet jen směrem k zemi, nešlo mi s ní skoro vůbec hýbat, hlavně přímo a nahoru, nechtěla jsem jíst ani pít.
Bylo to jasné, veterině jsem se nevyhnula. Při příjezdu mě zkontrolovali, změřili mi teplotu, která byla již přes 40 stupňů, měla jsem vysokou hodnu CRP která byla 62 (horní mez je 7), následovali teda okamžitě ATB, která mi byla podána nitrožilně, bohužel, bez jakékoliv reakce. Vypadalo to velmi bledě, teplota stoupala, doktoři začínali být bezradní a páníček se bál nejhoršího.
Po strávené noci na klinice, a po dalších vyšetřeních jako bylo sono a RTG se bohužel nic neobjevilo, teplota dále stoupala až do té doby, než mi podali infuzi, která mi trochu ulevila. Už to skoro vypadalo že půjdu domu, bohužel se mi při odchodu zablokovala krční páteř a to znamenalo další dlouhou noc na klinice. Další den, po konzultaci s dalším lékařem přišla teorie o SRMA, které několika symptomy odpovídala právě mému stavu. Pro potvrzení této nemoci, která je ojedinělá, bylo nutné neurologické vyšetření, tj. magnetická rezonance s následujícím odběrem mozkomíšního moku.
Toto vyšetření je velice nákladné, ale co by pro mě páníček neudělal. Toto vyšetření na doporučené klinice potvrdilo na 99.9% nemoc SRMA, a tím pádem potvrdilo největší obavy. SRMA je neinfekční, imunitně zprostředkovaná meningitida-arteritida, tj. zánět cév mozkových plen, tedy části centrálního nervového systému. Sportovní sezóna vypadala ta tam, ale doktor nám dal naději. Při dodržení správného lékařského plánu, režimu a obezřetnosti je naděje, že bych mohla být normální fungující pes a při troše štěstí i závoďák.
Tato nemoc je bohužel tak ojedinělá, že pro její léčbu či zmírnění příznaků je nutné chodit na pravidelná vyšetření, rozbory krve, kde se hlídá stav CRP, léky, které pomáhají tělu v boji s nemoci. Při zhoršení stavu, nebo dostavení se nežádoucím účinkům kterych mají tyto léky bohužel velmi mnoho, je pak za potřebí spousta probiotik, vitamínu a i prebalovaciho materiálu. Při zhoršení mobility je pak dobré se psem postoupit pravidelnou fyzioterapii, která muže blokaci uvolnit a tak paralyzu těla zmírnit nebo úplně odstranit.
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
