Představení sbírky
Ahoj, jmenuji se Jack a je mi okolo 8 let, ale nevím to přesně. Pánička si mě totiž našla v útulku a nikdo si už nepamatuje, kdy jsem se vlastně narodil. Jsem velký fešák, za což můžou moje geny, protože jsem částečně pitbull a částečně další rasa. Ve skutečnosti jsem tedy kříženec s “otcem neznámým”.
Mé první 4 roky života moc hezké nebyly. Žil jsem uvázaný na řetězu v horku, ale i v té nejtužší zimě. Je to na delší vyprávění, někteří lidé se ke mně chovali ošklivě a od té doby nemám rád nic, co mi ty zlé časy připomíná, jako určité osoby, vůni alkoholu nebo drog. Naštěstí je tato nepříjemná část života už dávno za mnou.
Jednoho krásného dne se na mě totiž usmálo štěstí a já potkal svoji milovanou páničku. Byla to láska na první pohled. Díky ní si teď žiju jako král, mám vlastní zahradu, spím na gauči a večer samozřejmě v posteli pod peřinou. Tenhle život se mi vážně líbí. Chodíme každý den na procházky, trávíme společně čas na zahradě a jezdíme na výlety. Jooo a zbožňuji hračky a taky všechny kostičky. Naučil jsem se dobrou grimasu – vykoulím oči na svoji páničku, stáhnu uši a ona udělá vše, co mi na očích vidí.
Miluji drbání, návštěvy a mazlení, ale běda, jestli se k mé páničce přiblíží cizí chlap. Mám s nimi špatné zkušenosti a musím ji tak chránit. A o to víc teď, když se nám do rodiny narodil malý Šimonek. I díky němu mám ještě fůru práce a potřebuji tu s nimi být a dávat na ně pozor. Pánička mi pořad říká, že jsem neobyčejný pes a je pravda, že mě návštěvy zbožňují 😅.
Komu pomůžeme?
Vloni, když moje pánička byla v 9. měsíci těhotenství, mi u doktora zjistili, že mam rakovinu mízních uzlin. Doktor mi moc nevěřil a dával mi sotva měsíc života. S tím jsme se však moje pánička ani já smířit nechtěli. Ihned jsme začali chodit k onkologovi do Průhonic. Nejdřív se mnou doktor měl dost práce, ale teď se na něj pokaždé těším, dostávám tam totiž spoustu piškotů.
Od prosince 2022 jsem začal chodit na chemoterapie, první tři měsíce nejprve každý týden, a poté jednou za 14 dní. Zvládal jsem to dobře, i když se občas objevily komplikace. Jako například, když mě při jedné z návštěv rozčílil během infuze jiný pes a já si vytrhl hadičku z ťapinky a bohužel se mi ten toxický roztok dostal pod kůži. Chvíli to vypadalo, že o ťapku přijdu, ale pánička mi tenkrát moc pomohla. První týden mi ledovala nohu každých 30 minut, další týdny mi ji převazovala i 4× denně. No a to moje pánička přitom prožívala zrovna šestinedělí! Je skvělá, proto jsme to zvládli. Po půl roce je ťapka téměř zahojená, už se mi ta otevřená rána zacelila a já se tak můžu zase chodit koupat do rybníka. To miluju! Aportování do vody je další můj koníček…štěkám na páničku jak blázen a lítám do vody a zase ven a pořád dokola.
Léčba proběhla úspěšně, všechny výsledky byly dobré. Doktor dokonce říkal, že krevní obraz mám jako štěňátko! Bohužel, to onemocnění se však často může vrátit. Uběhly dva měsíce od úspěšně ukončené léčby a pan doktor mi při jedné z posledních kontrol zase nahmatal lehce zvětšené uzliny. To znamená, že se mi ta ošklivá rakovina zase vrací a já tak potřebuji další a jinou léčbu. Přitom ta první léčba stála mojí páničku přes 60 tis. a tahle bude ještě o něco dražší, protože potřebuji speciální lék. Proto si teď o mně čtete a proto vás chci moc poprosit o pomoc.
Jsem odhodlaný bojovat. Svůj život miluji a během chemoterapií mi nic není, zvládám to skvěle a zvládnu i tuhle. Když nám pomůžete přispět alespoň na lék Oncaspar budu vám strašně vděčný. Moje pánička udělá maximum. Pořád mi říká, že jsem plnohodnotný a milující člen rodiny.
Za odměnu přijďte, já vám zaaportuji, nechám se drbat a ještě vám olížu obličej (jen bacha, nesmí to být 2 dny po chemoterapii, kdy jsem zaplavený tím toxickým roztokem – ale nebojte, pánička už to má všechno nacvičené a zmáklé).
HAF, pusu a pac, váš JACK
