Chci tu ještě být pro své děti

Jmenuji se Katka a je mi 47 let. Mám za sebou velice náročné období, kdy od nás odešel otec dětí, zemřela mi mamka a po ní tatínek, a následně jsem dostala rakovinu prsu. Mám za sebou 16 chemoterapií, 30 ozařování a dvě operace, které mě ještě čekají. U onkologické léčby se mi objevila i cukrovka a musím si píchat inzulin 4× denně. Mám poruchu imunity, kdy moje tělo vytváří málo obranných látek, a jsem velmi často nemocná. Bohužel tuto nemoc mají i moje děti a jsou také často nemocné. Měla jsem i popáleniny 2. stupně po ozařování a asi na půl roku mi ochrnula pravá ruka. Jsem sama s dětmi a snažím se jim být i tátou, babičkou a dědou, které nemají. Chtěla bych se dát do pořádku a také vidět vnoučata, to je moje motivace vše zvládnout. Vždy jsem pomáhala dětem, podporovala jsem i děti z dětského domova a trénovala děti, ale teď na tom nejsem zdravotně dobře a potřebovala bych pomoc. 

Jak jsem psala, moje mamka upadla do cukrovkářského kómatu a už se neprobrala. Po měsíci a půl jí začaly selhávat orgány a museli ji odpojit. Taťka to vše těžce nesl, byl s mamkou přes 50 let a začal hodně pít. Já jsem musela vše kolem řešit, jak s dětmi, tak všechny problémy spojené s alkoholem a tátou, a do toho jsem se starala o miminko a 10letého kluka. Bylo to tak náročné psychicky, protože mi velmi chyběla mamka, co zemřela. Zařizovala jsem vše kolem pohřbu a do toho nešťastného opilého taťku a vzpamatovávala se i z odchodu manžela k jiné ženě. Chtěla jsem vše zvládnout a i u toho pracovala, ale vše se změnilo následnou taťkovou smrtí, kdy jsem opět vše vyřizovala, a mojí onkologickou nemocí, kdy jsem musela všeho nechat a začít se léčit.

Dříve jsem trénovala děti, hodně ráda plavala, jezdila na kole a ráda i cestovala, a najednou bylo vše jinak. Velice jsem se bála a doteď bojuji o děti, mají jen mě, a já vidím, jak mě stále potřebují. Moc ráda bych je i viděla růst a později mít rodiny. Proto jsem se rozhodla vás poprosit o finanční podporu, abych tohle mohla ještě zažít a pracovat na svém zdraví.

Chtěla bych ze srdce všem poděkovat za přečtení i podporu. Vybrané peníze bych použila, jak jsem psala, na životní výdaje a bydlení, na koupi brýlí pro sebe a vybavení pokoje pro syna. Nemáme ani postel, já ani syn, ani druhý syn. Koupila bych mu vybavení do dětského pokoje, aby mohl používat vlastní pokojíček, moc si to přál a ten prostor má jen prázdný. Starší syn také nemá postel, pračka je také rozbitá, pereme kde se dá v prádelně, nemáme ani stůl a židle v kuchyni. Kdyby se vybralo víc, než bych na tyto věci potřebovala, s radostí bych zase podpořila děti z dětských domovů, které mi během onkologické léčby posílaly obrázky a podporovaly mě psychicky.