Představení sbírky

Ahoj, jmenuju se Pejsek. Před lety mi v útulku říkali Bezdík, tak strašně moc jsem se lidí bál, že jsem všem a všude utíkal…

Pejska jsme si vzali před 2lety a 3měsíci, po úmrtí našeho tehdejšího člena rodiny. Chtěli jsme dát hezký život dalšímu dospělému chlupáčovi, který to neměl v životě snadné. To jsme ale netušili, jaká krušná a tvrdá cesta nás s tímhle pejskem čeká.. Pomalu nám svým chováním a postojem odkrýval, jaké zlo zažil. Při převozu autem, do našeho domova, se po celou dobu jízdy snažil vyskočit z oken, které museli zůstat zavřené. Po dlouhé cestě plné pláče a zoufalství, že tohle nezvládneme, jsme z posledních sil psa vykoupali a ukázali mu pelíšek, jídlo a vodu. Nic z toho jej nezajímalo. Několik dní vůbec nejedl, snad ani nespal, občas se napil. Každou noc, několik hodin, kopal do dveří. Neštěkal, jenom kňučel, nevěděli jsme jestli to vůbec umí. Nikdo ho nesměl chytit za obojek, ihned si chránil záda, škubal se a s vytřeštěnýma očima se snažil kousnout, pak se utekl schovat. Byt jsme měli rozdrápaný, rozkousaný. Po několika týdnech se naučil štěkat, zjistil, že to umí, a že může. S tak malým psem jsme museli chodit ven na řetězu, aby nepřekousal vodítko a neutekl třeba pod auto. Všeho se tak strašně bál…

Pejska máme sice přes dva roky, bohužel jsme se k němu téměř rok nemohli nijak přiblížit. Žádné mazlení, žádné hlazení, žádné hraní. Bylo vidět, že nás pouze akceptuje, ale nechce. Pak jsem rázně zakročila a nuceně si ho držela u těla, v náručí, pořád jsem mu lezla do chlupů. Dnes? Má nás rád a konečně chápe, že je tady doma.

Má moc rád svůj klid, procházky, uklidňuje ho pohled na velkou vodní plochu a samozřejmě má moc rád pamlsky a svůj pelíšek.